Dcera lesů - Třicátá druhá kapitola

12. března 2015 v 20:27 | Kate |  Dcera lesů
Já nevím, je to vzláštní, moc s tím spokojená nejsem, na druhou stranu nevím, jak jinak se s tím poprat, takže se omlouvám... :( I když, číst to bude možná tak jedna osoba, takže je to celkem fuk. :D Ne, že bych se divila... :D
Kate



Megan stále mechanicky zasazovala údery a odrážela útoky nepřátel. Ruce už ji z té námahy bolely a začínala pociťovat známky únavy a vysílení.
Konečně kolem sebe na chvíli nikoho neměla, a tak se chvíli zastavila, aby trošku vydechla a rozhlédla se. Lovce se jim vesměs podařilo pobít či zahnat, ale bohužel, i v jejich řadách byly značné ztráty. Když kontrolovala, zda nepadl někdo z jejích nejbližších, spatřila na zemi bezvládně ležet nespočetně žen, jejích přítelkyň, jejích poddaných. Tváří se jí mihl smutek a stěží potlačovala slzy.
'Co jsem to udělala?' pomyslela si zhrozeně. 'Přivedla jsem je na smrt…' zoufala si a z očí se jí už nezadržitelně řinuly tak tvrdošíjně zadržované slzy.
Pevně stiskla víčka, aby ty slané kapky zastavila, dopřála si ještě chvilku odpočinku, a potom pozvedla své zbraně s tím, že se vydá zpět bojovat, ale v tom zahlédla o kousek dál Anet, a pár metrů za ní Lovce napřahujícího ruku s dýkou. Bez přemýšlení se vrhla před nic netušící kamarádku a zakryla ji vlastním tělem v poslední chvíli. Místo toho, aby se její nejlepší přitelkyni dýka zabodla do zad, narazila do její hrudi.
Megan bolestivě vyhekla, nechápavě zírala na zbraň v její hrudi, a po chvíli se jí podlomila kolena. Vzápětí ji už něčí ruce držely za ramena, a opatrně ji pokládaly na zem.
"Ne, ne, ne…" opakovala stále dokola Anet. "Proč jsi to proboha udělala?!" křičela na Meg a z hrudi se jí draly vzlyky. "Proboha, co mám dělat?!" ptala se sama sebe zoufale, roztřesenýma rukama hladila královnin obličej, v očích paniku a beznaděj.
Meg matně zaslechla další hlasy všude okolo ní, ale nebyla schopná se soustředit na to, co říkají.
Někdo ji uchopil za ruce, a ona viděla Anet, jak se na někoho otáčí a ptá se: "Neměla na výběr, že ne?"
"Měla, a to z ní dělá hrdinku," odpověděl jí ženský hlas, a chvíli na to se Megan v zorném poli objevila Irina.
"Je mi to tak líto, drahoušku," zašeptala a Meg se zdálo, že má v očích hvězdy. Chvíli na to jí jedna z nich spadla na tvář, a dívku překvapilo, že byla mokrá. Irina uchopila Meganinu dlaň oběma rukama, zvedla si ji ke rtům a políbila ji. Potom zavřela oči a na tváře se jí nahrnul bezpočet těch mokrých hvězd.
'Zvláštní,' proběhlo Meg hlavou jediné slovo.
"Můžeme jí nějak pomoct?" zeptala se Anet.
"Ne, už je pozdě," pohladila Meginu druhou ruku Jelina.
Dívka se s tím odmítala smířit, zavrtěla hlavou a sáhla na dýku ve snaze ji vyjmout, ale Meg v tu chvíli našla ztracený hlas a chraptivě ji zastavila: "Ne, nedělej to. Tak to bude ještě horší." Její slova přerušil kašel, který jí otřásal celým tělem. Když si potom vyprostila jednu ruku a otřela si ústa, zůstala jí na ní krev. Anet se při pohledu na kamarádku v tomto stavu znovu rozplakala, a konečně jí došlo, že Megan umírá.
"Vládnoucí rod je pryč," rozpovídala se znovu mladičká královna. "Nevím proč, ale přijde mi to správné… Proč je jen tak těžké čekat na smrt, opustit všechny?" obrátila se se svou otázkou na Irinu. "Proč to tak bolí?" rozplakala se.
"Správná cesta není vždy ta nejlehčí," usmála se dotazovaná. "Často je to ta nejtěžší možnost."
"Už žádné královny, Irino. Jen rada, kterou si složíte. Žádné příkazy!" znovu se rozkašlala.
"Ty jsi pro nás byla ta nejlepší královna, i když oficiálně jen tak krátce," pochválila ji žena. "Troufám si říct, že jsi se víc než vyrovnala své matce," dodala ve snaze jí dodat poslední útěchu, a taky ji docenit.
Najednou se Meginy oči rozšířily, dívka se smutně usmála a zašeptala svá poslední slova: "Říká se, že odejít se má v tom nejlepším…" Zavřela oči a naposledy vydechla.
Všechny tři ženy okolí najednou propukly v neutěšitelný pláč, a všechny ostatní Amazonky okolo poklekly na jedno koleno, sklonily hlavu a položily si ruku na srdce na znamení věčné úcty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 14. března 2015 v 11:21 | Reagovat

Ach, to je tak krásne smutné, neviem ako inak pomenovať tento záver. Krásne myšlienky, smutný dej, napísané naozaj pekne a s citom :-) Myslím, že je to vydarené zakončenie výborného príbehu :-)

2 Kate Kate | E-mail | Web | 14. března 2015 v 14:12 | Reagovat

[1]: Ještě bude pár řádků epilogu, ale děkuji. :)

3 Zoe Haak Zoe Haak | Web | 16. března 2015 v 21:32 | Reagovat

nééééé, já nechci konec! Proč, proč proboha proč?...
dobře, už jsem se z toho dostala.
Ok, asi jsem se už potřebovala vybrečet.
Už se moc, moc těším na epilog. :-(  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!