Dcera lesů - třicátá kapitola

25. srpna 2014 v 9:14 | Kate |  Dcera lesů
Volbu jsem prostě nebyla schopná sepsat, omlouvám se. :( Ale aspoň Dcera lesů.
Tato kapitola je obrovský skok ke konci, už nás jich čeká jen pár, ne-li jedna jediná. Uvidíme... :)
Kate



Megan se se zamručením převalila na druhý bok. Po dalším zabušení si však uvědomila, kde je, a spěšně vstala.
"Co se děje?" zeptala se, když otevřela dveře a dovnitř se nahrnula celá rada.
"Je to tady, už nemůžeme déle čekat. Lovci se shromáždili, a připravují se," vypálil někdo.
Meganina nálada náhle klesla k bodu mrazu. "Je nás málo," poznamenala odměřeně.
"Pojďme si sednout," pobídla je Irina a vydala se ke stolu.
Ostatní ji následovaly, a když všechny seděly, znovu se chopila slova: "Není nás zase tak málo. Je nás tu přes stovku."
"A kolik z nich je schopných boje?" zeptala se Královna.
"To už je trošku méně, ale stále to není nijak malé číslo."
"Hmm, dobrá. A kdo nás povede?" zeptala se Meg.
"Samozřejmě, že naše královna!" řekla Bidía.
"Zapomínáš, že jsem ještě nebyla korunovaná."
"Pravda, pravda…" chvíli zamyšleně hleděla na desku stolu a pak vzhlédla s novou nadějí v očích. "Jelino, zařídíš to?" zeptala se.
"Bude mi potěšením," odpověděla jí žena a vytratila se.
"Co se děje?" zeptala se zmateně Meg a vyděšeně se rozhlížela kolem, protože tušila, že se děje něco důležitého.
Nikdo neodpovídal a všechny Amazonky v místnosti na něco trpělivě vyčkávaly. Když se otevřely dveře, vešla Jelina a přikývla, Irina jí odpověděla: "Přesunuly jsme datum tvé korunovace."
"Na kdy?" vyděsila se Megan.
"Za pět minut," prohlásila Jelina a dodala: "Teď běžte, setkáme se na místě. Pojď se mnou, Meg," pobídla ji. "Je čas se obléknout."
Ženy stanuly před skříní a vytáhly z ní jedny z nejvyšších bot na jehlovém podpatku a šaty po kolena. Boty byly čistě černé, složené jen z pásků, které obmotávaly lýtka. Šaty byly zelené, bez ramínek, dlouhé rukávy byly spojené s horní části jen velmi tence. V pase se stahovaly páskem, a dolů potom pokračovala úzká sukně. Byly tenounké a lehké, jako by na sobě měla Megan jen pavučinu.
Když se oblékla a obula, Irina s Jelinou jí vlasy pomocí několika vlásenek zachytily do drdolu a mohli vyrazit.
Vesnice byla pustá, ale plná vzrušených hlasů přicházejících od slavnostního altánku. Tam trojice Amazonek mířila.
Když došly na dohled, všechny přítomné ztichly.Megan vrhla rychlý pohled na své okolí. Nacházely se pár metrů za posledními chatkami, u dřevěného altánku porostlého břečťanem, který byl užíván pouze ke slavnostním příležitostem. V něm stály všechny zbývající členky rady. Cesta byla lemována ostatními Amazonkami a poházena bílými květy jasmínu. Bylo velmi brzy ráno, takže prostranství osvětlovalo jen slábnoucí světlo měsíce - i tak ale bylo pro Meganiny oči světla dostatek a dokázala ocenit, co za tak krátkou chvíli stihly ostatní připravit.
Pomalu vykročila k altánku a napřímila záda. Za sebou slyšela kroky jejích přítelkyň, které se připojily k radě, jakmile došly do altánku. Nikdo jiný ani nedutal.
"Poklekni," pravila zvučným hlasem Irina. "Jsi připravena vládnout?"
"Ano."
"Budeš vždy spravedlivá?"
"Ano."
"Budeš jednat moudře a s rozvahou?"
"Ano."
Když Megan složila slib, otočila se Irina k ostatním členkám rady. "Přijímáte tuto ženu jako královnu?"
"Ano," odpověděly jednohlasně.
Pak se ptám vás," otočila se k ostatním Amazonkám: "Přijímáte tuto ženu jako svou královnu?"
"Ano!" ozývalo se ze všech stran.
"Tak tedy, Megan Masirano, z vůle našeho lidu a té naší, ses právě stala Královnou Amazonek."
Někdo jí položil korunu na hlavu a celá rada jí přikázala: "Vstaň, a otoč se čelem ke svému lidu."
Megan je uposlechla, a jakmile spočinula pohledem na shromážděném davu, všechny ženy poklekly na jedno koleno, pravou ruku skroutily na hrudi v posunku poslušnosti a hlavu sklonily ve znamení úcty.
Po kraťoučkém tichu řekla Megan: "Povstaňte," taky slonila hlavu na znamení úcty a potom sestoupila na zem.
"Dnes jsme možná zažily tuhle chvilku radosti a slávy, ale čeká nás ještě jedna věc, a ta už tak veselá není. Po ní nebudeme mít důvod veselit se, ale doufám, že až smutek opadne, budeme mít všichni radost z toho, že pro naše děti už bude svět bezpečnějším."
Po ukončení její řeči propukl hlasitý jásot, ale ona ještě dodala: "Za hodinu chci, aby byly všechny bojeschopné ženy plně vyzbrojené a nachystané na kraji jižní cesty ven z vesnice. Žačky se zeptají svých učitelek, a ty uznají, zda je vhodné, aby šly do boje či nikoliv."
Potom beze slova odešla do své chatky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zoe Haak Zoe Haak | Web | 25. srpna 2014 v 21:45 | Reagovat

óó.. to je úžasné! Kdy bude pokračování? Hned?? Prosííím!
Moc moc se těším. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!