Volba 2 - pátá kapitola

11. července 2014 v 13:18 | Kate |  Volba 2
Nebýt to slíbené, nedopíšu to. :D Ale zvládla jsem to, musím se pochválit. :D
Bez zbytečných keců tedy přeskočím rovnou ke kapitole, a chci upozornit, že o víkendu možná nebudu obíhat. :( Mám jisté plány. :)
Kate



"Pane, vzbuďte se," ozval se hlas. Werlon se jenom zavrtěl, a spal dál.
"Pane, vzbuďte se," zopakoval někdo, tentokrát o poznání hlasitěji.
Werlon se vyšvihl do sedu a hmátl po rukojeti meče. Druhý muž byl však rychlý a takovou reakci čekal, takže ustoupil.
"Jste očekáván u krále," řekl ještě, uklonil se a spěšně zmizel.
Werlon znechuceně zavrčel a praštil sebou znovu na postel. Hned vzápětí mu ale došel význam vojákových slov, a rychle se oblékl.
Když vyšel ze stanu, ovanul ho chladný noční vzduch. Zvedl hlavu, a spatřil podmračené nebe.
Kráčel táborem, osvíceným pouze světlem loučí, k otcově stanu. Jen co se přiblížil, zaslechl rozčilené hlasy. Poznal svého otce a generála Turllota, další se mu nepodařilo identifikovat.
Vešel do stanu, a lekl se, kolik lidí tam bylo. Najednou nebylo k hnutí. "Co se děje, otče?" zeptal se. "Stalo se něco vážného?" dodal vzápětí.
Král Nael zvedl hlavu a jeho oči byly zaplněny smutkem a bolestí. "Zdá se, že už nemáme tolik času. Armády se blíží, stejně jako útok. Je třeba začít se bránit, nepřítel tu může být nejdříve do tří dnů, ale i tak je to velmi, velmi málo času. A co mě nejvíce mrzí - čas, který jsme Kassandře mohli dát, je u konce. Teď je třeba, aby uspěla v co nejkratší možné době."
Werlon se zavrtěl. Bylo mu nepříjemné mluvit o tom přede všemi přítomnými, ale pak si vzpomněl, kde a v jaké situaci je, a znovu se napřímil. "Víš, že na ní to až tak nezáleží, otče. Tohle je spíše otázkou její moci, a kdo ví, jestli je vůbec v pořádku. Zapomněl jsi snad, že beze stopy zmizela?" zeptal se.
"Ne, nezapomněl, synu," zašeptal král. Werlon viděl překvapení na tvářích všech okolostojících a až teď uvědomil, že to nikdo jiný kromě nich a nejspíše generála Turllota neví.
"Je třeba doufat," dodal šeptem král, avšak v tichu, které však nastalo, to znělo jako výkřik. "Nicméně, proto jsem tě zavolat nedal. Je třeba, abys rozhodl o nadcházející situaci. Povedeš armádu po mém boku," prohlásil sebejistě Nael.
"Ale to…" koktal zaskočeně Werlon. "Já… já nemůžu, otče. Je to tvoje povinnost, ještě nemám všechny pravomoci, to ty jsi král!"
"Brzy jím budeš ty, Werlone. Můj čas se blíží, cítím to. Teď je vše na tobě. Ty rozhodneš, zda se budeme pouze bránit, nebo i útočit. Osud celého království leží na tvých bedrech," řekl nevybíravě král a zbavoval se tak velkého břemena.
"Ale…"
"Už jsem řekl a mé rozhodnutí platí. Poklekni," přikázal synovi.
Werlon byl sice stále nespokojený, a chtělo se mu protestovat, nicméně věděl, že proti jeho otci by mu nic moc nepomohlo, oba byli stejně tvrdohlaví, a navíc, nebylo by moudré shazovat královu autoritu zrovna nyní a před tolika lidmi.
S nelibostí, která byla znatelná pouze jeho v očích, na tváři nikoliv, poklekl před otce a mírně sklonil hlavu.
"Teď se všichni dobře dívejte, protože jestli padnu, můj syn bude vaším králem," na chvíli se odmlčel, položil dlaň na temeno Werlonovy hlavy a potom slavnostním tónem pokračoval: "Werlone Naeli Gerfthraux, můj synu a právoplatný dědici trůnu, já, král Tenderonu Nael Vinder Gefthraux, ti předávám veškeré své pravomoci společně s povinnostmi, jímž musíš jako král dostát. Dávám ti požehnání krále, a s ním i to otcovské," dokončil svou krátkou řeč, během níž všichni přítomní ztichli tak, že by bylo slyšet i hřebík spadnout na zem. "Teď můžeš vést vojsko," oznámil Werlonovi se samolibým úšklebkem a usadil se.
"Co tedy budeme dělat, princi?" odvážil se již trapné ticho narušit generál Turllot.
Werlon se zhluboka nadechl, jednak aby se uklidnil, a také aby si dodal odvahu, přelétl očima přítomné a spustil: "Budeme postupovat podle plánu, který jsme spolu posledně trošku upravili," pohlédl na generála. "Předpokládám, že všichni zde s ním jsou již obeznámeni?" protáhl větu do otázky, a když pár lidí přikývlo a nikdo se na nic neptal, pokračoval: "Teď můžete jít, generál vám ráno rozdá úkoly. Teď jděte spát," poslal zbytek osazenstva stanu pryč.
Všichni se uklonili a odešli.
"Vy také, generále. Uvidíme se ráno," řekl, když Turllot stále postával vedle krále.
"Dobrou noc," rozloučil se tiše postarší muž a opustil stan.
Werlon ještě chvíli čekal a sledoval vstupní plachtu stanu, jež se prohýbala pod nápory větru zvenku. Za tu chvíli, co tu byl, se počasí výrazně pokazilo. Jako by i ono cítilo, že následujících pár dní, týdnů, možná dokonce i měsíců, nebude zrovna nejpříjemnějších.
"Co to bylo, otče? Co to mělo znamenat?" zeptal se Werlon a z očí mu přímo sálal hněv, a jeho hlas byl hrozivě tichý. "Jak jsi mě mohl už teď postavit před tak velikou věc?!"
"Werlone Werlone," povzdechl si Nael. "Jak jsem řekl, cítím, že můj konec na tomto světě se již rychle blíží, a i když si to nemyslíš, i na našem dvoře jsou mocichtivci, kteří by bez toho, co jsem udělal dnes, před zraky tolika důležitých lidí, neuznali tvou vládu. Král se musí vždy pojistit, to si pamatuj."
"Takhle nesmíš přemýšlet!"
"Jako otec možná ne, ale jako král ano," usmál se smutně Nael. "Navíc, kdy tě mám začít zaučovat?"
"Víš, že teď na to není vhodná doba."
"Ale ano, je. Právě teď je na to vhodná doba. Měl by ses naučit z hlavy vypudit všechno, co není v danou chvíli třeba. Například Kassandru," řekl neochotně.
Tohle byla rána pod pás. Werlon se už chystal něco odseknout, ale Nael ho přerušil: "Vím, že se o ni bojíš, to já taky! Dokážu si představit, co pro tebe znamená. Mám ji rád, a nikoho bych po tvém boku neviděl raději, ale nyní je třeba se soustředit na to, co je aktuální. A teď se běž vyspat, taky si potřebuješ odpočinout. Až bude potřeba, vzbudí tě. Musíš být plný síly, nesmíš nám usínat v sedle, ani na trůně."
"Jistě, vaše veličenstvo," odsekl uštěpačně Werlon a odešel z místnosti, stále ještě naštvaný narážkou na jeho milovanou.
Po cestě do svého stanu měl co dělat, aby se udržel. S chutí by do něčeho pořádně kopl, ale jen tiše soptil a zarýval si nehty do dlaní, jak pevně držel ruce sevřené v pěst.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 12. července 2014 v 17:23 | Reagovat

Ale, to som nečakala, že sa bude musieť postaviť na čelo armády a tak, je to poriadne veľká zodpovednosť, nezávidím. A ešte, že leží na tebe zodpovednosť za kráľovstvo, ts, tiež mu to mohol povedať lepšie :D :D

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 12. července 2014 v 17:27 | Reagovat

Krásná kapitola. Líbí se mi, jak jsi popsala ten hněv Werlona. Úplně ho chápu, že se zlobil, protože tolik povinností najednou, to není jen tak. Jinak se mi taky líbí, že se úplně nevzdávají naděje. Ta přežívá i v té nejčernější tmě. :-)

3 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 12. července 2014 v 21:09 | Reagovat

Líbí se mi, jak popisuješ :3 Je to moc krásná kapitola Kate :)

4 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 17. července 2014 v 22:13 | Reagovat

Zajímavá kapitola! Těším se, jak se příběh vyvine dál! Werlona chápu... taky bych na jeho místě byla dost vykolejená! Snad se ale chopí svého "údělu" dobře.

5 Yanica Yanica | 12. prosince 2014 v 20:09 | Reagovat

Pekné čítanie. Od Prológu až po 5. kapitolu :-)
Ale to nemôže byť predsa koniec :-?
Pokračuj, prosím, prosím... :-)

6 Kate Kate | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 13:46 | Reagovat

[5]: O prázdninách chci, tak snad... :)

7 archivolt archivolt | Web | 18. června 2015 v 21:53 | Reagovat

online pujcky sezemice :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!