Déšť ve tváři

16. července 2014 v 13:11 | Kate |  Jednorázovky
K tomuhle mě inspirovala básnička Elizy. Původně jsem si z ní chtěla vzít víc, ale nakonec jsem s dovolením "ukradla" jenom název. :)
Když jsem to začínala srát, řekla jsem si, že napíšu drabble, maximálně double-drabble. No nějak se to zvrtlo. :D Moc dlouhé to ale není - když už to měl být ten drabble, zarovnala jsem to na 400 slov. :)
Kate



Moji rodiče jsou součástí jedné z nejstarších rodin v tomto státě, a taky díky tomu vlastní kromě prosperující firmy a nabytého bankovního účtu i obrovský, starobylý dům s krásnou zahradou, jež ho obklopuje.
V té trávím čas obzvláště ráda, jen já, pár zvířátek a kniha, to pro mě prozatím nejdůležitější. Vždycky mi stačí vylézt na ten nejvyšší strom, který najdu, a mám pokoj na dost dlouhou dobu. Ostatní mí sourozenci se, naštěstí, výšek bojí.
Dnes mám u sebe obzvlášť vynikající knihu od Shakespeara - miluju klasiku, nechápu, jak jí může někdo pohrdat. Tak jsem se do ní začetla, že jsem si ani nevšimla předzvěsti deště - navrstvených, černých mraků přímo přede mnou. Na blížící se bouřku mě upozornil až záblesk světla a následující hrom.
Přímo jsem nadskočila, zaduněl pěkně blízko a vyděsil mě, nicméně jsem byla tak zažraná do scény, jež se právě odehrávala, že neexistovala možnost jít se schovat. Náhlé poryvy ledového vichru mě taky nevzrušovaly.
To, že během bouřek není moudré pobývat pod stromy, natož na nich, mi na mysl nepřišlo už vůbec.
Říkám si, že mám ještě dost času, a pokračuju v četbě, a proto mě o to více překvapí, když přímo na slovo, na které se dívám, dopadne kapka.
'Díky bohu, že to není rukopis,' oddechnu si při představě rozpitého inkoustu a rychle knihu zavírám. Během chvíle se rozprší tak, že není vidět na krok.
Rychle knihu skrývám pod bundu a opatrně sešplhávám dolů. Není to jednoduché, provazce deště mě bičují jak do tváře, tak do rukou, takže mi dlaně po mokré kůře stromu nebezpečně kloužou, ale ten má naštěstí dostatek větví blízko sebe, takže se neděsím pádu.
Konečně spočinu na zemi, ale je tu další problém. Mám jen sandále, a půda už se za tu krátkou dobu stihla proměnit na bláto.
Skloním hlavu a tryskem utíkám k domu za hlasitého burácení hromů a záblesků světla.
Ani si neuvědomím, že nemusím otevírat dveře a proběhnu rovnou do haly.
Zamrkám před oslňujícím světlem a za mnou se ozve: "Kde si myslíš, že jsi byla?! Báli jsme se o tebe!"
Matčin rozhořčený hlas se rozléhá místností a já si zvykám na světlo. Trhnu sebou při dalším zahřmění, ještě hlasitějším, než to předchozí, a odpovídám: "Četla jsem si," pokrčím ještě rameny a utíkám do svého pokoje, než stačí rodiče cokoliv udělat.
Potřebuji se usušit, tak zamířím do koupelny, popadnu ručník, a první, co udělám je, že si utřu déšť z tváře.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | Web | 16. července 2014 v 14:38 | Reagovat

Zajímavá jednorázovka. :-) Já nevím proč, ale pořád jsem čekala, že do ní uhodí blesk...

Jako nápad pěkné, ale jak jsem četla tu básničku, tohle by mě v životě nenapadlo...

2 blogctvrteholky blogctvrteholky | 16. července 2014 v 16:27 | Reagovat

Je to celé hezky napsaný. Já sama bych na tom byla podobně, kdybych ovšem uměla lézt po stromech, nebála se výšky a četla klasiku. :D Ale kdybych se začetla, nejspíš bych si toho taky moc nevšímala. Jak jsem řekla, je to hezké, jen mi to přijde trochu bez pointy... Nevím no.. To bude zase mnou :D

3 Casion Casion | Web | 16. července 2014 v 17:40 | Reagovat

Super nápad :D Veru, vez cez búrku nie je najrozumnejšie sedieť na strome :-) Príbeh pôsobil veľmi príjemne, máš tak krásne slovné spojenia.

4 Mayline Mayline | Web | 16. července 2014 v 18:23 | Reagovat

Hezký :) Fakt hodně dobré, ale asi žádná knížka by mě nedonutila v bouřce sedět na stromě :D fuj :D :)

5 Kessi Kessi | 16. července 2014 v 21:12 | Reagovat

Je to hezky napsaný. Hodně krátký takže se tam vlastně nic nestihlo stát ale je to pěkný. Fakt moc hezký by to ale bylo kdyby tam dopsala že v pokoji vyhlédne z okna a uvidí jak blesk uhodil do stromu kde seděla :D To by bylo úžasný že jakoby nepřišla o život.

6 Kate Kate | E-mail | Web | 17. července 2014 v 8:02 | Reagovat

[2]: Ono je to spíš takové líčení, popis, nebo jak to nazvat. Není to vyprávění se zápletkou. :) To bude možná ono. ;)

Díky. :)

7 Camille Camille | Web | 17. července 2014 v 10:48 | Reagovat

Je to skvělý. Když se začtu tak taky nevnímám okolí a na stromě mě ještě číst nikdy nenapadlo :-D Takže to možná zkusím :-D Jinak hezký příběh :) Líbí se mi tvůj styl psaní, protože se příjemně čte :)

8 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 17. července 2014 v 11:36 | Reagovat

Je to úžasný :)
Moc se ti to povedlo, Kate.. Škoda, že je to tak krátké :D

9 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 17. července 2014 v 22:05 | Reagovat

Hm, zajímavá povídka... Mě by něco takového nenapadlo :). Je to hodně krátké, ale podle mě to tak stačí. Myslela jsem si, že na konci bude nějaká "pointa", jako něco v tom smyslu, že příště má hned slézt ale takhle to je, podle mě, taky dobrý.
Máš takový příjemný styl psaní...
Kdybych uměla lízt na stromy a neměla strach z výšek, asi by se mi taky něco podobnýho mohlo stát :D Taky se mi stává, že jsem v knize "zažraná" do nějaké scény a mým jediným v přáním v tu chvíli je dočíst alespoň další část :)

10 Angela Angela | Web | 17. července 2014 v 22:50 | Reagovat

Je to moc hezky napsané, zajímavý nápad na jednorázovku. :-)

11 Kate Kate | E-mail | Web | 18. července 2014 v 8:00 | Reagovat

[9]: Jak říkám, je to spíš takové líčení, popis, ne vyprávění. :)
Alě děkuju. :)

12 Ema Ema | 18. července 2014 v 11:11 | Reagovat

Hmmm......... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!