Dcera lesů - dvacátá devátá kapitola

23. července 2014 v 12:36 | Kate |  Dcera lesů
Už nám to graduje, a brzy bude konec! ;) Těšíte se? :)
Jinak, omlouvám se za ten odfláknutý popis střelby z luku, ale já s tím zkušenosti nemám, tak jsem to zkusila trošku obejít. :D
Kate



Sáhla do toulce na svých zádech, vytáhla šíp, opatrně ho založila, zamířila a povolila tětivu. V tomhle tlumeném světle zapadajícího slunce bylo těžké trefit se, ale šíp se zabodl přímo doprostřed terče, takže pokračovala ještě dalších pár sekund, dokud se za jejími zády neozval hlas: "Obdivuju vás, co umíte střílet."

Megan se s úsměvem otročila a spatřila za sebou jednu z Amazonek, co nedávno přišly. "Chtěla bys to taky umět?" zeptala se jí.

"Já… ano," zakoktala se dívka a oči se jí rozzářily.

"Tak pojď, ukážu ti to."
"Ale, na to je přece příliš brzy! Ještě nejsem tak daleko s výcvikem!"
"Víš, teď není moc situace, kdy si můžeme vybírat, co je a není brzy. Navíc, s tímhle postupem já nesouhlasím," mrkla na dívku. "Jak se jmenuješ?"
"Valentine."
"A po matce?"

"Jej, promiň."
"Nemusíš se omlouvat, zákon byl zrušen, jak jistě víš, ale i přesto by mě to zajímalo."
"Grevi,"

'Jméno jedné z obyčejných Amazonek, avšak z velmi dobrého rodu. Vždy to byly skvělé válečnice,' uvědomila si.
"Tak fajn, Valentine. Pojď," řekla Meg. Ukázala jí postoj a to, jak má držet luk. Potom jí ukázala, jak se zakládá šíp na tětivu a jak se míří. "Fajn, teď to zkus. Když se netrefíš, nic se neděje, ale my máme nadání pro takovéhle zbraně, to jistě víš."
Dívka přikývla a vystřelila z luku. Šíp se sice nezabodnul do středu, ale nebylo to špatné.
"Výborně, na první střelu dokonalé. Chce to jen trénovat, nic jiného," neplýtvala princezna slovy chvály.

"Jak dlouho už střílíš ty?" zeptala se s neskrývaným zájmem Valentine.
"Moc dlouho ne, ale já jsem výjimka. Ze mě si nesmíš brát příklad," odpověděla Meg s myšlenkou na svoji proměnu.

"Jaká je tvá nejoblíbenější zbraň, paní?"

"Neříkej mi paní, není to zapotřebí."
"Ale jste Královna!" namítla Valentine.

"Ještě ne."
"Ale princezna jste."
"To ano, ale jsem také Megan," nabídla jí tykání Meg.

"Přesto na tom trvám, paní."
Princezna se usmála dívčině tvrdohlavosti. Připomínala jí sebe. "Když myslíš… Nejraději mám luk. A teď to zkus znovu."
Opřela se o strom a sledovala, jak se žákyně zkouší strefovat do středu. "Jak jsi daleko s výcvikem?" zeptala se potom zamyšleně.

"No, moc ne. Nemůžu se naučit lézt po stromech v těch šílených botách."
Meg se po dlouhé době od srdce zasmála. "Není to těžké. Něco ti ukážu, pojď." Vedla dívku pod množstvím stromů a hledala nějaký vhodný. "Třeba tady. Zkus tam vylézt," pobídla ji potom.

"To není dobrý nápad, spadnu."

"Nespadneš. Vyskoč, co nejvíce to jde, a zachyť se větve, potom se po ní přitáhni nahoru a zajisti se podpatkem, takhle, vidíš?" předvedla jí to a zamávala rukama kolem sebe. "Teď nemáš šanci spadnout. Strom tě podrží, zapomínáš na naše pouto s přírodou."
Valentine to po ní váhavě zopakovala, a byla překvapená, jak to jde snadno.
"Teď pojď za mnou," řekla Meg a přesunula se o pár větví dál.

"Ne, já nemůžu!" řekla plačtivě Valentine a chytila se okolních větví.

"Ale ano, můžeš. Bojíš se výšek, že ano?" hádala Megan.
"Jo," přiznala bojácně mladší z obou dívek.

"Ten strach můžeš překonat jenom, pokud se o to pokusíš, takže pojď za mnou a věř si."

"Já…"
Megan přes rty přelétl mírný úsměv, když dostala nápad. "Přikazuji ti to."
Valentine k ní zvedla vyplašený pohled, ale její oddanost nakonec zvítězila, ona se pustila a pomaličku vykročila.

"Tak vidíš, že to jde, ještě kousek," pobízela ji princezna, a tak se soustředila na dívku před sebou, že nadskočila, když se zespodu ozvalo: "Co to tu provádíte s mou studentkou, paní?"

Megan k ženě pod ní obrátila zkoumavý pohled a pak seskočila na zem. Jen koutkem oka zahlédla, že Valentine se stále drží a teď se hrdě usmívá.

"Vy bude nejspíše Grevi, že ano?" zeptala se.

"K vašim službám," uklonila se Amazonka a položila se pravou ruku na srdce. "A děkuji vám, nemohla jsem najít způsob, jak ji donutit tam vylézt."
"Není za co," usmála se. "Předpokládám, že vás sem za mnou někdo poslal."
"Och, ano. Mám vám vyřídit, že Lovci se začínají nějak moc hýbat, vypadá to, že jim přijely posily."
"Cože?!" zahřímala Meg. "Kdo tě sem poslal?"
"Hlídky na kraji lesa."
"Omluvte mě, jdu se tam podívat." Ve spěchu proběhla kolem ženy a utíkala ke vstupu do lesa.

"Co se tu děje?" zeptala se, když viděla shromáždění přímo před sebou.

"Podívejte se sama," pobídl ji někdo.
Dívka se tedy procpala dopředu a pozorovala horečnou aktivitu Lovců.

"O ne, shromažďují se," zděsila se.

"Ano. Dnes jich přišlo mnoho. Zdá se, že čas boje pomalu přichází."

Megan si zoufale přejela rukama po obličeji a zajela prsty do vlasů. "Panebože," zašeptala.

"Měla by ses jít prospat, kdyby se něco dělo, vzbudíme tě. Pochybuji, že budou připraveni dříve než za tři dny. Zítra bude třeba vyřešit plno věcí, a hlavně přesunout korunovaci. Události nás tlačí rychleji, než jsme očekávaly."
Podívala se vyděšeně na Irinu, která pronesla posledních pár vět.

"Neboj, zvládneme to. A teď běž," pobídla ji její teta.

"Potřebujeme vás svěží, paní," přidala se Bidía, další členka rady. "Běžte."

"Kdyby se něco dělo-"

"Ano, neměj strach, vzbudíme tě."
"Tak dobrá," řekla Meg a s hlavou plnou starostí se odebrala do chatky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 23. července 2014 v 13:52 | Reagovat

Náhodou tú streľbu z luku si popísala dobre, niekedy je zbytočné písať priveľa podrobností, vystihla si to podstatné a to bohato stačí :-)
Tiež sa mi páči ako jej pomáhala s tým lezením na stromy, ja by som si tiež veľmi neverila :-)

2 Eliza Eliza | Web | 25. července 2014 v 20:44 | Reagovat

Jelikož střílím, tak jsem se na popis těšila, trochu škodolibě, ale zvládla jsi to dobře :) Neměla jsem s tím žádný problém ;)
S tím paní by mě možná trochu naprdla, jako sice je to výraz úcty, ale...Taky bych radši, kdyby mi říkali jménem :D Kapitola se mi moc líbila, celkově je to prostě originální námět a dobře se mi to od tebe čte :) Líbí se mi, jak to přehledně členíš :)

3 Kate Kate | E-mail | Web | 26. července 2014 v 12:18 | Reagovat

[1]: Děkuju. :)

[2]: Taky by mě to neskutečně štvalo. :P No, já to člením jen na odstavce, nechápu, proč mi to takhle vyskočilo... :-? Ale prostě mi to občas blbne. :(
Díky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!