TT - Tóny písně

31. května 2014 v 14:21 | Kate |  Jednorázovky
Už nevím kdy to bylo, ale tématem týdne byly "Tóny písně". Protože se mi docela zamlouvalo a chtěla jsem napsat jednorázovku, přiřadila jsem si článek k tématu a načala příběh s tím, že jej později dokončím, a pak jsem na to úplně zapomněla. Dneska jsem si tak projížděla jednorázovky a našla jsem něco nezveřejněného či nedokončeného, tak se do toho asi postupem času budu pouštět. :)
Tato jednorázovka je jakýsi odpočinek od fantasy, které píšu většinou, a je kratší, ale já doufám, že se vám bude líbit. :)
Jinak, obíhat budu až později, protože dneska mám v plánu naspat dvě recenze, snad nějakou tu kapitolu a ještě něco nachystat. :)
Kate



Nikol seděla s ostatními účinkujícími v první řadě židlí rozlehlého koncertního sálu.
Jako každý rok, přibližně ve stejnou dobu, se tu konal absolventský koncert a absolventi zdejší umělecké školy měli opravdu co ukázat.
Dívka byla velmi nervózní, srdce jí zběsile tlouklo, dlaně a čelo se jí potily. I přesto, že nebyla žádným nováčkem, tyto situace nikdy nezvládala dobře.
Už po několikáté chytila svou flétnu, pohlédla na noty ležící jí na kolenou a střídavě mačkala příslušné klapky.
"Nech toho!" napomenula ji Angelika. "Znervózňuješ mě."
"Hmmm, jasně, promiň," odtušila nepřítomně Nikol a otočila se.
Očí jí těkaly z jednoho konce sálu na druhý, přejížděly po té záplavě lidí oblečených v různobarevných společenských šatech, až konečně našly to, co hledaly. Její rodina seděla zhruba uprostřed, a zdálo se, že má dobrý výhled.
Nikolin mladší bratr zachytil její pohled, ukázal jí zdvižené palce, rty zkroucené do optimistického úsměvu, a upozornil na ni rodiče. Ti jí zamávali.
Opětovala pozdrav a znovu se otočila dopředu.
Hlasitě vydechla. Na tuhle chvíli se připravovala celých osm let. Tohle bylo její poslední vystoupení, poslední koncert. Už podruhé si na takové akci zahraje, a tentokrát to bude naposledy.
Znovu pohlédla na noty. Strach měla hlavně z prvního tónu, byla to strašně blbá nota. I po tolika letech zkušeností se jí bála.
Stiskla rty do pevné linky a snažila se na sebe upozorňovat.
Znovu se rozhlédla po sále, tentokrát však její pohled zkoumal přední část. Bylo tam obrovské pódium pokryté červeným kobercem, který nádherně kontrastoval s jasně bílými květináči, jež se vyskytovaly v celém sále.
Stěny byly natřené příjemnou žlutou barvou, od které se odráželo sluníčko proudící sem četnými francouzskými okny.
Celá místnost voněla květinami, ačkoliv se stále zvětšujícím se počtem lidí tuto přírodní vůni nahrazovaly laciné parfémy. Ještě chvíli, a začala by se jí z toho točit hlava, fíky bohu někoho v ten týž okamžik napadlo otevřít okna a pustit sem trošku čerstvého vzduchu.
'Škoda, že nefouká vítr,' pomyslela si Nikol.
Zaslechla klapot podpatků a zahlédla její učitelku, jak k ní míří.
"Všechno v pořádku?" zeptala se.
Nikol nervózně přikývla. "Jen jsem to trochu nervózní."
"To bude dobré. Umíš to, ne?"
"Jistě," řekla sebejistě Nikol s mírným úsměvem. O tom jediném dneska nepochybovala.
"Tak fajn. Za chvíli začínáme."

Koncert byl fajn - melodie, které si děcka vybrala pro tento, rok byly úchvatné, - dokud ji neuvedli: "A následující skladbu nám na příčnou flétnu zahraje absolventka druhé stupně, Nikol Greyová," řekla pyšně její učitelka do mikrofonu.
Nikol se samou nervozitou roztřásla kolena. Když do ní však kamarádka šťouchla, vzpamatovala se, uhladila si šaty, stoupla si a vykročila k pódiu.
Roztřesenýma a zpocenýma rukama položila noty na stojan. Vnímala jen své hlasitě bušící srdce a desítky párů očí, které na ni dychtivě a s očekáváním hleděly. Podívala se na svou rodinu a potom na paní učitelku, která ji celých těch osm let vedla. Měla ji moc ráda, a na její rady vždy dala.
Postarší, přísně vyhlížející avšak hodná, dáma s až chorobnou závislostí na vysokých podpatcích na ni povzbudivě kývla, a tak Nikol přiložila hlavici flétny k ústům. Pokynula klavíristce, jež ji doprovázela, a začala hrát. Zpočátku zněla nejistě, ale potom se celým sálem rozléhaly sebejisté tóny její oblíbené, a poslední, písně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 31. května 2014 v 22:06 | Reagovat

To je krásná povídka. Úplně jsem soucítila s hlavní postavou. Jednou jsem byla ve stejné pozici, akorát se zpěvem, takže jsem opravdu věděla, jak se cítí. Celá ta atmosféra povídka na mě zapůsobila. Bylo to tak milé a jemné. Prostě fakt povedená povídka! :-)

2 Eliza Eliza | Web | 31. května 2014 v 22:13 | Reagovat

Je pravda, že je supr si občas od fantasy odpočinou ať psaním, nebo čtením :) Tahle povídka mi připomněla knížku Jestli zůstanu, jak hlavní postava hraje na cello, ale zároveň měla takový jemný, něžný nádech v sobě. Takové zamyšlení a lásku k hudbě. Moc se mi to líbilo :)

3 Mayline Mayline | Web | 1. června 2014 v 12:30 | Reagovat

Krásné! :) Ježiš já bych chtěla psát tak hezké "obyč" jednorázovky..:) Tahle se ti fakt povedla..:)

4 Kate Kate | E-mail | Web | 1. června 2014 v 14:29 | Reagovat

[1]: Děkuju. :) Já na příčnou flétnu hraji, a už mám za sebou první absolventský koncert, takže... :D

[2]: Po té knize se kouknu. :)

[3]: Děkuju. :)

5 Casion Casion | Web | 1. června 2014 v 18:47 | Reagovat

Skutočne vydarená, pekne som sa vedela vžiť do jej pocitov, tá nervozita akoby sa preniesla ja na mňa :-) I keď zaujímalo by ma prečo to bude jej posledný koncert...

6 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 1. června 2014 v 20:44 | Reagovat

Povídka se mi líbila. Úplně jsem se dokázala vžít do hlavní postavy. Má v sobě takový jemný nádech a lásku k hudbě :)

7 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 2. června 2014 v 17:13 | Reagovat

jednorázovka se ti moc povedla:) Je to krásně popsané & na to, že tam nebylo nijak moc akce to bylo opravdu čtivé:)

8 Kate Kate | E-mail | Web | 5. června 2014 v 16:17 | Reagovat

[5]: To ani já sama nevím. :P Díky. :)

[6]: a [7]: Díky. :)

9 Milenne Milenne | Web | 5. června 2014 v 20:11 | Reagovat

Páni, čekala jsem poněkud něco jiného, ale i tímhle jsi mě docela překvapila. O.o :))
Nicméně, je to krásně procítěné, do detailů rozvedené a jak už asi od ostatních víš- skutečně krásné! :33

10 Irith Irith | Web | 6. června 2014 v 20:12 | Reagovat

Moooc hezké. Obdivuji, že dokážeš popsat takou "prkotinu" já bych tam narvala minimálně jednu detektivní záhadu a pár hobitů :-)

11 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | E-mail | Web | 14. března 2015 v 19:00 | Reagovat

Působivé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!