Dcera lesů - dvacátá šestá kapitola

21. února 2014 v 11:46 | Kate |  Dcera lesů
Konečně, že? :) Tahle povídka tu už nebyla pěkně dlouho, takže kdybyste zapomněli konec, nedivila bych se vám... :D
Doufala jsem, že se mi něco podaří napsat dřív, ale dneska jsem napsala víc, než za celý zbývající týden prázdniny. :D Já vím, to je spíš k pláči než k smíchu, ale co už. :/
Teď to průběžné ukončení. :) Megan zabila vraha své matky, a tak může být korunovaná, a společně se svými dvěma přítelkyněmi dostala první nově příchozí Amazonky do lesa.
Kate



Následujících pár týdnů stále přicházely nové a nové Amazonky. Bohužel, ze začátku jich až příliš mnoho umíralo při pokusech dostat se do lesa. Čím více žen však bylo ve vesnici, tím snazší bylo uchránit nově příchozí.
Pokračovaly také výcviky nových dívek, porady byly stále častější, musely se rozdělovat služby… Meg tedy najednou měla spoustu práce, a tak byla ráda za jakoukoliv chvilku, kdy byla o samotě, byť i jenom částečně.
Jedna z těch chvil se právě chýlila ke konci, protože Jelina přicházela Meg vystřídat na hlídce.
"Už jdu," zavolala polohlasně Megan a seskakovala z jedné větve na druhou. Netvářila se přitom moc nadšeně, ale kdo by se jí divil.
Poslední dobou byla čím dál unavenější, a tím i podrážděnější. Myslela si, že Amazonky s jejich velice nízkou potřebou spánku se nikdy neunaví, ale to se šeredně spletla. A tak se chopila každé minutky, kterou si mohla urvat k spánku. Třeba i na hlídce - ovšem ten byl lehký, aby ji nějaký větší hluk bez problémů vzbudil.
Nikdo jí to nezazlíval. Meg si byla jistá, že částečně i proto, že ji chodili střídat její dobré přítelkyně, které to více než chápaly.
Jelině se rozšířily oči, když před ní elegantně přistála. Dívka si toho nemohla nevšimnout.
"Je podivuhodné, co se z malé holčičky stane přes noc. Úplná Amazonka, viď?" zavtipkovala a protřela si unavené oči.
Jelina se usmála. "Nedělej si z toho srandu, Megan - tedy, chci říct Masirano," usadila ji, ale bylo znát, že to nemyslí až tak vážně. A mám ti vyřídit, že v jedenáct bude porada."
Přikývla. "Kde?"
"Řekla bych, že jako vždy u tebe. Nebo už jsi zapomněla na ten zadní vchod, jenž je tam právě kvůli tomu?"
"Jasně, že ne."
"Fajn. Vím, že jsi hodně unavená. Zařídila jsem ti teď volno, tak se běž někam schovat a pořádně se prospi. Ale nezapomeň, že půl hodiny předem musíš být připravená v chatce!" instruovala ji Jelina.
"Dobře. Uvidíme se v jedenáct," rozloučila se se svou učitelkou dívka.
Kráčela lesem a rozhodla se, že zamíří ke kopci, který se rozkládal asi kilometr a půl za osadou.
Byl dostatečně vysoký, aby z něj bylo vidět mnoho z okolí, a hlavně, byl tam klid a nikdo tam nechodil - nebo o tom alespoň nevěděla.
V polovině výstupu se zula a užívala si na nohou dotek měkkého, ještě trošku oroseného mechu.
Pomalu došla až nahoru. Vyhlídla si vhodný strom, sedla si k němu a zády se o něj opřela.
Zavřela oči a užívala si zvuky pralesa. Už dlouho neměla jediný klidný den, a tak si tuhle chvilku užívala, co to šlo.
Vytěsnila z hlavy všechny nepříjemné a otravné myšlenky a zavřela oči. Nezabývala se svou blížící se korunovací, starostmi s chodem a zásobováním vesnice, rozdělováním služeb… Prostě ničím.
Být Amazonkou bylo nádherné, obzvláště jejich budoucí královnou, to ano, ale někdy se jí stýskalo po jejím starém životě. Po dobách, kdy pro ostatní byla neviditelná, a kromě sebe se nemusela o nic a o nikoho starat.
Nikdy si neuvědomovala, jak je únavné celý den někoho zdravit a usmívat se. Za pár minut samoty tedy byla vděčná.
A uvědomovala si, že až se opravdu stane královnou, všechen čas a energie, kterou nyní vydávala k vedení společnosti, se znásobí. Všechno bude ještě horší.
Zvedla víčka a pohlédla na slunce. Bylo krátce po půl osmé, takže do porady jí zbývá ještě tři a půl hodiny. Zavřela spokojeně oči a usnula.
***
Tělem jí začaly projíždět vcelku nepříjemné vibrace. Lekla se a sáhla na hruď, odkud to vycházelo.
Nahmatala svůj přívěšek, a jakmile se ho dotkla, přestal.
"Jako hodinky," zamumlala a zvedla své rozbolavělé tělo z měkkého mechu.
Všude okolo to vypadalo stejně, jako když usínala. Z korun stromů se ozýval zpěv ptactva a celkově byly slyšet různé zvuky zvířat, sem tam se dalo zaslechnout i zasyčení, všude to vonělo zelení. Jen slunce bylo ostřejší. Teď pronikalo baldachýnem listí mnohem účinněji, a bodalo ji jak do očí, tak do kůže.
Zamrkala, protože ji jasné světlo oslnilo, a když mu přivykla, vykročila ze svahu.
Po několika metrech se jí do chodidla zaryl vcelku ostrý kamínek.
Sykla bolestí, a uvědomila si, že si zapomněla boty. Rozběhla se zpátky ke stromu a potom si rychle obula sandály na jehlovém podpatku.
Při cestě z kopce si nadávala, jak je neopatrná, a nekouká se pod nohy. Co kdyby se jí něco stalo, a ona nebyla schopná se ošetřit?!
'Jasně, někoho bych si zavolala,' odpověděla si vzápětí. Nicméně nechtěla vypadat neschopně před tolika staršími a zkušenějšími Amazonkami, že se i přes svou únavu - teď už zmírněnou kvalitním a vydatným spánkem, - soustředila na sebe i své okolí. Vůbec jí nevadilo, že spala pouze pár hodin.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 luc luc | Web | 21. února 2014 v 11:56 | Reagovat

paráda :-)

2 Milenne Milenne | Web | 21. února 2014 v 16:23 | Reagovat

Páni, je to luuuxusní! :D
Až budu mít čas, pročtu si předchozí kapitoly! :D

3 Fie§ta Fie§ta | E-mail | Web | 21. února 2014 v 23:41 | Reagovat

Já jsem Dceru lesů nečetla. Takže nevím o co jde, tudíž si přečtu nějaké další kapitoly.
Jinak. Sice nevím, oč jde, ale je to fakt bomba! Máš luxusní styl psaní :)

4 Amanda Amanda | Web | 22. února 2014 v 11:10 | Reagovat

Tak přece jsem se dočkala. :)

Na co si vážně nezvyknu, tak jsou ty šílené podpatky. Já si to prostě neumím představit...V lese, mezi kořeny a jehličím pobíhat v něčem takovém.

Když si to tak vezmu, i takové ty online hry typu 4 story, Metin, Aion...vždycky ty bojovnice měly takové úplně sexy bojové oblečky a boty na podpatku. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že střílení je dost náročné i v obyčejných botách....

Chápu je to fikce, ale když bych si měla představit skupinku amazonek, viděla bych ženy v odění typu Petr pan a na boso. Těžko říct.

Jinak kapitola se mi líbila a ráda si počkám na pokračování. :)

5 Kate Kate | E-mail | Web | 22. února 2014 v 16:52 | Reagovat

[4]: Počkej, až bude kapitola z výcviku nováčků, dozvíš se o Amazonkách ještě pár věcí, a třeba ti to pomůže i s tou představou. :P

6 Amanda Amanda | Web | 22. února 2014 v 18:39 | Reagovat

[5]: Ahojky....na blogu máš pár reakcí na komentář....

7 Resa Resa | 22. února 2014 v 21:07 | Reagovat

[5]: To se tedy na výcvik těším...
Máš to krásně, prostě úžasně napsané!  Těším se na další kapitoly i z tvých příběhů.
PS: Já být na Meg místě asi bych usnula tak na jeden den. :-) :-D  :-D

8 Camilla Camilla | E-mail | Web | 23. února 2014 v 11:58 | Reagovat

Ahoj, nakonec jsem se tedy rozhodla. Stěhuji se na blogspot. Prosím, přečti si tohle. :) Díky.
http://atikcamilla.blog.cz/1402/je-cas-se-rozloucit

9 Chaky Chaky | Web | 23. února 2014 v 16:58 | Reagovat

Proč mi některý z mých kamarádek taky nezařídí volno, abych mohla spát? Milovala bych ji k smrti :D Jinak se mi líbí ten 'baldachýn listí' jak jsi napsala. Skvělá kapitola:)

10 Kate Kate | E-mail | Web | 23. února 2014 v 17:11 | Reagovat

[9]: Asi tak :DD Děkuji, já jsem to prvně považovala za nesmysl :D

11 sissa sissa | 23. února 2014 v 21:56 | Reagovat

perfektná kapitola a perfektná poviedka už sa  moc teším na 27.kapitolu

12 LussyNda LussyNda | Web | 24. února 2014 v 20:43 | Reagovat

nadherné fakt super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!