VvP: Nekonečná nenávist - sedmá kapitola

27. ledna 2014 v 19:27 | Kate |  Vzpoura v Pirlisanne - Nekonečná nenávist
Včera jsem to bohužel nestihla... :/ Jako bych to neříkala, že? :D Alespoň že to mám napsané a stačí si to jen po sobě přečíst a přidat to. ;)
Kdyby to tak nebylo, asi bych se na to vykašlala, a i tak jsem si s tou myšlenkou pohrávala, ale tak, když mám dneska ty narozeniny... :D
Abyste rozumněli, proč se mi nechce. :D Ono, běhat po městě a zařizovat průkazku na bus, jízdenku, občanku... To není jen tak, obzvlášť v té zimě, a když to musíte stihnou to volné hodině, a když do té školy musíte běžet dvakrát, fakt paráda... -_-
A ještě se vám chci pochlubit nějakými dárky - vím, že vás to asi nezajímá, ale dostala jsem Hvězdy nám nepřály a Chvíli před koncem (což jsem si strašně přála), a možná někteří ví, že mám ráda hokej... Tak jsem dostala dres svého oblíbeného týmu, a ještě k tomu podepsaný! Asi si dokážete představit tu radost. :D No nic, omlouvám se za to. :D
Ale dost vykecávání, užijte si kapitolu! :)
Kate



Sernin se před dveřmi do zahrady zastavila a dlouze vydechla. Možná doufala, že ji to uklidní. Nestalo se. Rozrušeně tedy sáhla po klice a strčila do dveří.
Když se otevřely, ještě jednou se pokusila se uklidnit, ale vzdala to. V téhle situaci to pro ni nebylo možné. Vlastně, celkově v posledních pár dnech.
Ticho zahrady narušovalo pouze klepání jejích podpatků na vydlážděné cestičce. Nevěnovala pozornost okolí, ani barevným listům, po kterých šlapala. Dnes se tu zřejmě nikdo neobtěžoval uklízet.
Začínající podzim si na okolní přírodě začínal vybírat svou daň, nicméně tady to bylo krásné za všech ročních období.
Sernin právě procházela krátkou alejí vysokých stromů. Slunce prosvítající skrz nyní už zčásti holé větve nad ní tvořilo na cestě zvláštní vzory. Dívka milovala sluníčko. Dnes však bylo chladné. Nehřálo, pouze svítilo.
Kde se jí na kůži dotkly jeho paprsky, tam ji zamrazilo. Bylo to ironické, skoro až absurdní, protože právě tak se cítila ona.
Jako vždy byla nádherná, takže všechno kolem bledlo v porovnání s ní, ale cítila se podivně prázdná. Ať se podívala na kohokoliv, raději hned zmizel. Její pohled byl studený, přímo probodával. Její život stál poslední dobou za nic, stejně jako přítomnost slunce v těchto chladných podzimních dnech. Bylo tam, protože muselo, stejně jako ona existovala, protože musela. Ani jeden z nich to nemohl vzdát. Bohužel.
Mířila do středu zahrady, k lavičce, na které se tehdy bavila s Degasarem o svatbě. Bylo docela legrační, že právě tam se s ním teď měla sejít.
Zpomalila. Nijak zvlášť netoužila ho znovu vidět. S ubývajícími metry, které ji od něj dělily čím dál tím míň. Zároveň ale věděla, že by nebylo fér mu to tajit. Musela mu to říct. Ať se jí to líbí nebo ne.
Sernin věděla, že se blíží k místu, odkud bude snadné ji zahlédnout. Proto se zastavila a naposledy vydechla. Ujasnila si, co mu vlastně chtěla říct, a ještě chvíli jen tak stála. Konečně se rozhodla pokračovat, protože si byla vědoma toho, že jakmile by se zastavila, začala by pochybovat, což nechtěla.
"Á, konečně jsi tady!" zavolal Degasar hned, jak ji uviděl mezi stromy. "Čekám tu snad už deset minut!" Ačkoliv se snažil o veselý tón, zněl trošku vyčítavě. Neříkal však nic o tom, že tu asi tři minuty jen tak stála skrytá za stromy.
Předtím si to neuvědomila, ale určitě ji prozradil zvuk podpatků. "Omlouvám se, ale dochvilnost nikdy nebyla mojí nejsilnější vlastností," vrhla po něm odzbrojujícím pohledem.
Taky se na ni usmál. "To nic," řekl. Z jeho očí však poznala, že o jejím dětinském úkrytu věděl. Nicméně jeho vychování a gentlemanská povaha mu zabraňovaly v utroušení jakékoliv poznámky na toto téma.
"Pojď si sednout," pobídl ji. "A pověz mi, co bylo tak naléhavé, že jsi pro mě poslala."
Dívka uposlechla a sedla si na nabízené místo. Potom se zhluboka nadechla, na okamžik zavřela oči a vypustila z úst to, co si až doteď tak úplně neuvědomovala. Ano, věděla to, byla si tím jistá, ale teprve až to vyslovila, plně na ni dolehla váha těchto slov.
"Jsem těhotná," oznámila mu nic neříkajícím tónem, a pozorně sledovala jeho reakci.
Snažil se všechno zakrýt, ale z tváře mu četla jako z otevřené knihy. Nejdříve se jím mihlo překvapení, potom zděšení, nevěřícnost… Bylo zábavné, i když také trošku děsivé sledovat tu hru emocí. Nakonec se objevilo pochopení, což ji zaskočilo.
"Sernin…" vzdechl zničeně.
"Nežádám po tobě, aby sis mě vzal," řekla honem a začala si sundávat prstýnek.
Takovouhle reakci čekala, a proto byla překvapená, když její třesoucí prsty snažící se zbavit se toho kovového kroužku dotykem dlaně zastavila a potom vzal její ruku do své.
"Já na tom trvám. Chci si tě vzít. Jednou jsem ti to nabídl, a já neodstoupím."
"Jen si zničíš život, Degasare. Ani nevíš, čí to dítě je," snažila se mu to rozmluvit. "Pche," odfrkla si, "vždyť to nevím ani já."
Znovu se mu tváří mihlo překvapení následované znepokojením. "To nevadí, alespoň se ho nebudeš muset vzdát."
"Já se ho vzdám. Vytrpím si pět měsíců - vlastně už jenom tři a půl - těhotenství, a konec," řekla rozhodně.
"To říkáš teď, ale co potom, až ho porodíš? Nenamlouvej si, že v tobě to dítě nevyvolá žádné mateřské city."
"Já jsem silná, Degasare. Zvládnu to."
"Ale-"
"Žádné ale, už jsem řekla." Vymanila svou ruku z jeho, rychlým pohybem si sundala prstýnek a vtiskla mu ho do dlaně. "Žádná svatba, žádné děti," prohlásila a kvapně odešla. Nechala ho tam sedět na lavičce, s prstýnkem v ruce a zmatkem v hlavě.

Taky se mu myšlenka na domluvený sňatek nelíbila, ale když ji poznal… Změnil názor. Sernin byla více než okouzlující, a bylo těžké jí nepodlehnout.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 27. ledna 2014 v 20:21 | Reagovat

Tak to bolo rozhodne tvrdé. Neviem čo by som robila na jej mieste, je fajn, že mu to povedala, ale zasa na druhej strane škoda, že nechce svadbu...

2 Resa Resa | 28. ledna 2014 v 16:27 | Reagovat

Ups...
Ale docela ji chápu, vlastně vubec nevim co bych na jejim místě udělala já...

3 Chaky Chaky | Web | 29. ledna 2014 v 18:19 | Reagovat

Hvězdy nám nepřáli je úžasná knížka :)Doufám, že brzo přidáš recenzi, určitě se ti bude líbit. :) Jinak všechno nejlepší, opožděně :( ale přece jen. Jinak skvělá kapitola:)

4 Kate Kate | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 18:19 | Reagovat

[3]: Právě ji píšu. :D Děkuji. ;)

5 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 29. ledna 2014 v 19:39 | Reagovat

Na jejím místě bych mu to taky řekla... Musel by to vědět, i když by ta pravda pro něj byla bolestivá. Ale škoda, že Sernin nechce svatbu, i když Degasar by ji pořád chtěl...

6 Kate Kate | 29. ledna 2014 v 19:57 | Reagovat

[5]: No jo, Sernin je velice zásadová a tvrdohlavá. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!