Dcera lesů - dvacátá čtvrtá kapitola

10. prosince 2013 v 17:22 | Kate |  Dcera lesů
Konečně se mi to podařilo. ;) Už jsem si myslela, že to nenapíšu, protože jsem si k tomu sedla a jen čuměla na obrazovku, jak jsem nevěděla, co psát. :/ Nakonec jsem se s tím ale přece jenom poprala. ;)
PS: Chtěla bych vás upozornit na Volbu níže. ;)
Kate



Meg si odhrnula větvičku z cesty a konečně se dostala ke svému cíli. Přistoupila co nejblíže okraji lesa a opatrně nakoukla ven.
Na první pohled se zdálo vše v pořádku, ale když člověk věděl, co hledat, narazil na jisté zvláštnosti. Například to byly skupinky mužů až po zuby ozbrojených. Působilo to nepatřičně, obzvláště pro jejich oděv.
Měli zelené, maskáčové tričko a kalhoty, které v tomto teplém počasí vypadaly velice nepatřičně a příliš teple. To vše doplňovaly dlouhé černé pláště.
Na všech mužích bylo vidět, že jsou svalnatí, a že mají celkově velice vypracované tělo. Ale Megan tu dnes nebyla proto, aby je obdivovala, nýbrž proto, aby je hlídala.
Odstoupila od kraje a rozhlédla se. Větve všech stromů tu byly příliš vysoko nad zemí, takže pro obyčejného člověka by bylo velice obtížné na ně vylézt. Ale ona obyčejná není. Navíc jí situaci usnadňovaly četné liány, jež se ze stromů spouštěly.
Jedné se tedy zachytila, a začala šplhat.
Když dosáhla téměř vrcholu stromu, měla pěkný výhled. Zjistila, že měla štěstí, a vybrala si jeden z nejvyšších stromů, co takhle na kraji lesa je. Výhled jí nezakrývalo téměř nic, ale ona vidět nebyla - tedy, alespoň v to doufala. Před ní se vyskytovalo pár větviček, tak věřila v to, že ji dostatečně zakryjí.
Pomalu se přesunula do pohodlnější pozice a rozhlédla se.
Všude nad údolím byly systematicky rozestavěny hlídky. Zvláštní však bylo, že jsou skoro všichni otočeni zády k lesu. To potvrdilo domněnky Amazonek ukrývajících se v lese. Čekají, dokud někdo nebude chtít přijít, a potom ho odchytí a popraví.
"Hnus," odfrkla si. Opřela se o rozložitý kmen stromu a střídavě pozorovala jednu hlídku za druhou.

Megan pomalu usínala. Bylo tu ticho, k tomu to uspávací teplo… Ale najednou se dost blízko ní strhl nějaký povyk.
Slyšela hlasy, hodně hlasů. V první chvíli si myslela, že ji objevili, a tak se co nejrychleji postavila na nohy, aby mohla utéct, jediný pohled před sebe jí však stačil k tomu, aby si uvědomila, že se mýlila - za to pozdvižení mohly tři postavy, které se objevily zhruba v polovině kopce.
Pro Megan bylo záhadou, jak se tam dostaly přes všechny hlídky, ale nehodlala nad tím teď přemýšlet.
Zavřela oči, zavolal Jelinu s Irinou a seskákala dolů. Doufala, že Amazonky venku pochopily, co je pro ně přichystané, a vymyslí, co dělat.
Dívka se přiblížila k okraji lesa, jak nejvíce se odvážila, a hodnotila situaci ze země. Bylo tam asi šest chlapů ozbrojených až po zuby, a nespočet dalších jich sbíhal kopec dolů. Oproti tomu, Amazonky byly pouze tři - dvě dospělé a jedno dítě. Megan nevěřila tomu, že budou nějak výrazněji ozbrojené.
Při dobré vůli měli asi dvě minuty na to se dostat do lesa - potom se totiž seběhne celý chumel Lovců a bude nemožné je odtamtud dostat. A i tak bude dost těžké se prorazit.
Nicméně moment překvapení by mohl hrát velkou roli. Lovci nevěděli, že mají za zády další Amazonku, a už vůbec, že ne tři. Meg věděla, že trojici stačí dostat za hranici lesa, ten dovnitř totiž žádné nepovolané osoby nepustí.
'Minuta a půl,' pomyslela si. 'Ještě chvíli a budu muset vyrazit, i bez ostatních. Už tak jsem tím uvažováním ztratila dost času.'
Stále přejížděla pohledem situaci a přemýšlela, co asi jejich budoucí nová posila udělá, aby se dostala z nebezpečí.
'Minuta. Musím jít!'
Pomalu vykročila a snažila se nedělat hluk. Ze zadu jí na rameni přistála ruka.
"Kam jdeš bez nás, Meg?" zeptala se Irina.
"Konečně! Už jsem se bála, že nedorazíte!"
"Tak jsme tady," poznamenala téměř zbytečně Jelina. "Máš nějaký plán?"
"No, říkala jsem si, že bych mohla pár z nich zneškodnit lukem, i když vím, že moc bych toho nestihla, ale teď, když jste tu… Vezmeme si každá dva a půjde to."

"Dobře, souhlasím, jen… Počkej chvilku," zarazila ji ještě její teta. Chvíli upřela pohled do neznáma a na něco se silně soustředila. Potom přesunula svou pozornost zpátky na ně a řekla: "Až napočítám od tří: Raz, dva, tři!" zároveň s posledním slovem, jež vykřikla, vypustila svůj první šíp, který neomylně zasáhl cíl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 12. prosince 2013 v 14:26 | Reagovat

Ježiš! ten konec! Doufám, že tu co nejdřív bude další :-)

2 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 20:50 | Reagovat

Já si to musím přečíst!!
Zatím jsem teda asi v půlce u Volby ale tohle je nádherné O_O

3 Slečna Grafoy Slečna Grafoy | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 22:46 | Reagovat

Uz se tesim na dlasu cast :D snad projdou vsechny amazonky ;)

4 Amanda Amanda | Web | 31. prosince 2013 v 20:44 | Reagovat

Skvělá kapitola Kate, jen bych měla takovou připomínku k tomu plánu.

Třeba z Hraničářova učně jsem si jako čtenář zvykla na precizní bojové plány nebo alespoň organizaci...Možná to je tím, že Amazonky mají nějakou tu empatii a tak nejsou takové věci potřeba, ale i tak mi to přišlo takové docela primitivní. Sestřelíme je a tečka.

Kdyby to bylo něco ve stylu: Jelino, ty si vem ty 2 vpravo, já půjdu zleva a ty Irino, sestřel ty vzadu..atd

To vezmeme si každá 2 je pěkné, ale taky by mohly střelit obě do jednoho a druhý by je mezitím sejmul šutrem, nebo či já vím.....mno už to nebudu dál rozmazávat..

Jinak kapitola úplně super, těším se na pokračování.

5 Kate Kate | E-mail | Web | 31. prosince 2013 v 20:51 | Reagovat

[4]: Amando děkuju, tohle mi nějak uniklo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!