Dcera lesů - dvacátá první kapitola

2. září 2013 v 16:27 | Kate |  Dcera lesů
Ahoj! :) Skoro každý to píše, tak já nemůžu chybět. :D Tákže... :D Jak jste si užili první den školy?
Já skvěle. :D Vstávala jsem už o čtvrt na šest (a to jsem si zapomněla zapnout budík - teda myslím, prostě z nějakého důvodu nezvonil, - takže jsem zaspala), abych chytla své vytoužené místo! A víte co? Povedlo se mi to. :D Byla to docela sranda, jak všichni obcházeli celou třídu, aby našli nějaké volné místo. A já si tam sedím... :D
Potom došel ve tři čtvrtě na sedm ředitel a divil se, co tam všichni děláme. :D Byla tam více než polovina třídy.
Náš třídní měl svůj proslov, a my jsme mimořádně vtipná třída, tak že prý: "Toho jsem se bál. Někdo tu evidentně snědl hodně vtipné kaše." A takový třídní komik na to: "Já jsem měl nejvíc!". To byste museli slyšet, takových kravin... :D
S rozvrhem jsem taky docela spokojená, až na ty některé učitele a tělocvik hned první dvě hodiny ráno. :'(
A to ještě dneska zdaleka nekončím. :D Taťka chce po hoooooooooooodně dlouhé době (ani nevím, kdy jsme naposledy byli, jestli vůbec někdy) jít na večeři a při té příležitosti bych si mohla vyzvednout mobil z opravy, konečně. :D
No zkrátka, bylo - a bude - to fajn. A co vy? Jak jste si dnešek užili? :)

Tahle kapitola přišla trošku později, než jsem původně zamýšlela, ale jela jsem na rovnátka a dřív jsem to nestihla. :/ Ale lepší pozdě, než nikdy, no ne? :)
Kate



Megan odložila dopis a v očích ji opět pálily slzy. Tohle bylo naposled, kdy se setkala s něčím po své matce. Tím si byla jistá.
Zavřela oči, zhluboka vydechla a uvolnila se. Potřebovala si trošku odpočinout. Chvíli jen tak seděla a nechala myšlenky volně plynout, když ji něco napadlo.
Snažila si v mysli vybavit přesný obrázek matčiny tváře z fotky z deníku. Nefungovalo to.
Irina jí tvrdila, že se musí hodně snažit, aby si na svou matku vzpomněla, ale jí se to nedařilo. Netušila, jak na to.
S povzdechem se povalila na záda a v duchu začala naříkat: 'Mami, kde jsi?! Prosím, potřebuju s tebou mluvit!!!'
'Megan, tohle nerada vidím!' ozvalo se tak znenadání, že sebou Meg trhla.
'Mami?' zkusila to opatrně, když se vzpamatovala.
'Ano, jsem to já,' odpověděl laskavý hlas. 'Ale nevidím ráda, když se vzdáváš bez boje, rozumíš?'
'Ano, ale… Jak je to možné! Vždyť ty jsi mrtvá!'
'To tvůj dar. Umožní nám jeden jediný společný rozhovor. A máme jen pár minut, tak poslouchej, co mám na srdci.'
'Dobrá, mluv.'
'Vím, že jsi zabila Jima, a je mi to líto, ovšem než se budeš moci stát královnou, musíš zabít ještě jednoho Lovce, a to mého vraha. Ostatní Amazonky ti ukážou, koho. Věř mi.
Další věc. Je na čase zavolat všechny ostatní. Už nemůžeme déle čekat. Jinak Lovci udeří jako první a to bude masakr. Měj na vědomí, že mladé Amazonky nejprve musí absolvovat výcvik, a ten bude chvíli trvat. Jsem si jistá, že Hyrala s Jelinou vymyslí nějaký jednoduchý, aby zabral pouze pár týdnů a naučil je všechny základní věci, které budou potřebovat. Ale tím se ty netrap.
Po tobě chci, abys dnem i nocí studovala všechny papíry, co mám na stole ve vedlejší místnosti. Je nutné, abys měla alespoň představu o zásobování a rodinách, které tu žijí. Pak je tam také mapa lesa, nějaké strategické plány… Zkrátka a dobře si to pročti. Když to uklidíš, bude to fajn,' krátce se zasmála Masirana.
'Pak je tam spousta zbraní. To všechno patří tobě.
Jakmile tě zvolí královnou - předpokládám, že až po boji, protože nejdříve musíš zabít toho Lovce, můžeš si prosadit změn v zákonech, kolik budeš chtít. Vím, že se ti většina z nich nelíbí.
To by bylo asi vše, co bylo nutné říct za královnu. Teď je na řadě to, co ti chci říct jako matka,' odmlčela se žena na okamžik.
'Vím, že jsi ten dopis četla, ale stejně ti to chci říct osobně.
Megan, miluji tě a bezmezně ti věřím. Ať ti bude říkat kdo chce co chce, jsem na tebe pyšná a to se jen tak nezmění. Ach, kéž bych tam teď mohla být s tebou,' povzdechla si. 'Ale věř mi, že bych všechno udělala jako ty. Jsme si podobné víc, než si myslíš. Jak vzhledově, tak i povahově. Bude z tebe velice dobrá královna a jsem přesvědčená, že i matka.'
'Mami!' přerušila Masiranin monolog Meg. 'Mám tě strašně ráda! Dala bych cokoliv za to teď být s tebou!'
'Já vím, zlato. Já vím. Já taky, ale už musím jít. Náš čas vypršel. Žij blaze a dlouho! ' popřála matka své dceři.
"Ne, mami!" zaječela Megan a vztáhla ruku. Uvědomila si, že to řekla nahlas a že brečí.
'Nenech se nikým zmanipulovat! Věř sobě a svým instinktům,' udělila matka své dceři poslední rady. Zdálo se, že také pláče. Její hlas zněl zvláštně. Bylo tam cítit mnoho pocitů. Dojmutí, láska, ale i smutek a strach. 'Pozdravuj prosím Jelinu i Hyralu! Mám tě moc ráda,' zopakovala už poněkolikáté, a zmizela.
Místo jejího hlasu Meganinu mysl zaplnilo množství obrazů. Zdálo se, že to jsou kousky ze života její matky. Meg si slíbila, že se na všechna ta místa podívá a pečlivě si je uchovávala v paměti.
Když matčiny vzpomínky vymizely, nahradily je její vlastní. Nikdy by netušila, že jich tolik má. A všechny byly nádherné.
Meg potom jenom ležela na posteli a tiše plakala. Byla schoulená do klubíčka a ponořená do svých vzpomínek. Tuhle chvíli klidu, chvíli, kdy je jen sama se sebou a svými zesílenými pocity, si zasloužila. V setkání s matkou už totiž nedoufala, ačkoliv bylo jen v myšlenkách.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 2. září 2013 v 16:34 | Reagovat

Je to krásna kapitola :-) veľmi sa mi páči, že sa takto mohla porozprávať so svojou mamou :-)  :-)

2 Camilla Camilla | Web | 2. září 2013 v 16:37 | Reagovat

Ve škole to bylo celkem fajn. Bohužel jsem patřila mezi ty, kteří chodili po třídě a hledali volné místo. Nakonec jsem se usadila v předposlední lavici uprostřed :D V jaké jsi třídě?
Jinak, kapitolka krásná. Ráda bych si tuto povídku přečetla, avšak nevím jestli na to  budu mít čas. Já si ho snad najdu :-D

3 Kate Kate | Web | 2. září 2013 v 16:43 | Reagovat

[2]: V devítce. :) Ty?

4 sarush ef sarush ef | Web | 2. září 2013 v 21:24 | Reagovat

Je to moc dobrý, jen bych to být tebou trochu zestručnila, ty popisy a tak :)

5 Abby Abby | Web | 3. září 2013 v 13:30 | Reagovat

Prostě krása, je to moc moc dobrý!
A nejsi jediná kdo tam seděl tak brzo! :-D
No stručně řeknu, že tato kapitola má něco do sebe!!! :-D

6 Ami Ami | E-mail | Web | 3. září 2013 v 18:12 | Reagovat

Krásně napsané :-). Já tam taky s kamarádkou strašila brzo :-D.

7 Amanda Amanda | Web | 16. září 2013 v 20:06 | Reagovat

To by krásné, vážně jsem měla v jednu chvíli na krajíčku. Moc se omlouvám za pozdní komentování(více na blogu).

Tak nějak jsem asi přehodnotila svůj názor na tvé povídky, nevím proč, ale začíná mi být Dcera lesů nejsympatičtější.

8 Resa Resa | 17. září 2013 v 20:24 | Reagovat

Pardon, že jsem dlouho nekomentovala, ale nebyl čas... :-)

Hmmmm... Já osobně jsem ráda, že má Meg ten dar, jehož jméno jsem si nezapamatovala a nejspíš ani nebudu pomatovat.
Piš dál, jelikož píšeš úžasně! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!