Dcera lesů - dvacátá kapitola

15. srpna 2013 v 6:00 | Kate |  Dcera lesů
Na řadě je opět kapitola. Dcera lesů tu na vás čeká, tak si udělejte chilku! :)
Myslím, že tahle kapitola je pro Megan velice emotivní. ;)
Kate



"Megan? Ty nebudeš jíst?" zeptala se jí Irina, když vstoupila do chatky.
"Jo, jasně, promiň, já zapomněla!" omlouvala se. Ze zvyku se podívala na zápěstí levé ruky, ale tam hodinky nenašla.
"Je půl jedné," řekla se smíchem Irina.
"Jo, už jdu."
"Ne, počkej, chci s tebou mluvit," zarazila ji.
Meg se tedy znovu posadila, a rukou jí pokynula, aby udělala totéž. "Co potřebuješ?"
"Co jsi to četla?"
"Nepoznáváš to?" odpověděla rovněž otázkou a ukázala jí obal knihy, kterou měla v ruce.
"Ach, Masiranin deník. Vidím, že už jsi našla všechno."
"Ano, našla. A teď s jistotou vím, že nikdo z vás nelhal. Opravdu jste byly nerozlučná trojka," usmála se Meg.
"Ano, to jsme byly," zavzpomínala si Irina. Nezlobila se, že Megan narazila na to, že jim tak úplně nevěřila. Bylo dobře, že nemá důvěru v každého, koho potká na ulici. "Masirana byla…" načala Irina, ale nebyla schopná větu dokončit.
"Zvláštní," dořekla za ni tedy Meg. "Ale v tom dobrém slova smyslu."
"Ano, byl to ten nejúžasnější člověk, kterého znám. Byla chápavá, vždycky vyslechla, kdykoliv pomohla, zachovala si chladnou hlavu v jakékoliv situaci…"
"Ano, myslím, že už chápu, co pro ni znamenaly Amazonky, vy, a já," poslední dvě slova zašeptala.
"Pamatuj si, že svůj život nepoložila za náš lid ani za své kamarádky, ale za tebe. Všechno, co dělala, bylo pro její malou dcerku. Všechno bylo jen a jen pro tebe. Chtěla pro tebe jen to nejlepší a milovala tě, Meg. Víc, než cokoliv na světě, a kdyby to bylo možné, nikdy by se tě nevzdala, ale musela."
"Já vím, všechno tu je," zamávala Irině deníkem před nosem. "Ale tak strašně bych si přála ji lépe poznat! Vůbec si na ni nepamatuji!!!" Meg se rozplakala.
"Ale ano, pamatuješ, jen se musíš hodně snažit," vysvětlovala jí a objala ji. Pak si všimla papírku, který ležel vedle truhličky. "Víš, jaké bylo její motto?" zeptala se.
Dívka sledovala Irinin pohled a pak zašeptala: "Zamknuté věci se otevírají srdcem. Je to tak?"
"Ano, tak to zkus taky udělat," poradila jí.
"Já… Dobře," usmála se přes slzy. "Děkuju, teto!"
"Nemáš za co, děvče. A teď se v klidu vyplakej," řekla jí.
"Ne, musím se jít najíst," připomněla jí.
"Něco ti donesu, ty si teď přečti těch posledních pár stránek." Irina za sebou potichu zavřela dveře, a Megan se znovu ponořila do deníku.

Bylo zvláštní dozvídat se všechno o matce a jejím životě skrz deník, Megan by to mnohem radši slyšela od ní, ale alespoň něco.
Ty poslední zápisy byly velice emotivní, protože, jak se zdá, Masirana věděla, že její život se chýlí ke konci, a tak se zaměřovala nejen na dění v táboře, ale taky na svůj osobní život. Na to, jaké měla s kým vztahy a hlavně na jednu osobu - svou dceru.
Když Meg deník zavírala, vypadl z něj dopis. Otevřela obálku a začala číst:

Drahá dcerko!
Jsem si jistá, že jestli tohle čteš, už máš výcvik za sebou, a co nevidět se staneš Královnou. Moc doufám, že se ti jednou provždy podaří vypořádat se s tou bandou chlapců, co si říkají lovci.
Ano, je pravda, že jsou velice silní, ale ty jsi silnější. Ty, a všechny Amazonky s tebou. Síla je v jednotě, to je to jedna z nejdůležitějších věcí, jenž jsem se za celý svůj krátký život naučila. Ale teď k věci! Na srdci mám pár vět, kvůli kterým celý tento dopis píšu.
Můj deník už jsi asi četla, a víš o mně vše. Věř mi, že to, co si teď přeji nejvíce je tu s tebou být, poznat tě a ve všem ti pomáhat, ale není to možné, a tak prosím, když budeš potřebovat pomoc, Jelina i Hyrala jsou tu vždy pro tebe tak, jako já jsem tu vždy byla pro ně.
Vím, že to může znít jako slova vychloubačné matky, ale když jsem tě viděla poprvé, byla jsem si jistá tím, že jsi to nejhezčí a nejlepší dítě, jaké kdy svět viděl. Ty jednou opravdu budeš Královnou s velkým K, a já jsem na tebe už teď pyšná. Dokážeš velké věci, ať už s pomocí, či bez ní, a v srdci Amazonek budeš žít navždy, to ti můžu jako královna slíbit. Svůj lid znám, a na velké skutky se nezapomíná.
Miluji tě více, než svůj život, a vždycky to tak bude. To je důvod, proč jsem tě musela svěřit své nejlepší kamarádce. Nemohla jsem dovolit, aby tě zabili. Ty jsi musela přežít. A nejenom proto, že někdo musí zůstat, aby to tu vedl, aby dovedl mé dílo do úspěšného konce, ale proto, že ty jsi to jediné, na čem mi záleží.
Navždy zůstanu ve tvém srdci, a ať si každý říká, co chce, ty budeš po mně. Budeš silná, sebevědomá a hlavě obětavá žena. To ovšem neznamená nechat se zabít. Jen pro blaho svého lidu udělat cokoliv.
Kdykoliv budeš potřebovat pomoc, vzpomeň si na jednu větu: "Zamknuté věci se otevírají srdcem."
Tvá milující matka,

Masirana.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 15. srpna 2013 v 6:50 | Reagovat

=) krásný dopis.. :-D

2 Resa Resa | 16. srpna 2013 v 13:07 | Reagovat

[1]: Hmmm... To jo. Já bych ho nesepsala. ;-) Těším se na další kapitolu!!!!!! ;-)

3 Kate Kate | Web | 19. srpna 2013 v 15:46 | Reagovat

[1]: a [2]: Děkuju :) Já jsem u toho málem brečela. :D

4 Amanda Amanda | Web | 3. září 2013 v 14:00 | Reagovat

Krásný dopis. Jen jsem nepochopila: Ty jsi to jediné, na čem mi záleží.

Já myslela, že královně amazonek by mělo záležet především na blahu kmene.

5 Kate Kate | Web | 3. září 2013 v 16:09 | Reagovat

[4]: No, zdá se, že Masirana své priority před smrtí nějak přehodnotila. Možná to bylo tím, že už žádný kmen nebyl - většina Amazonek byla vyvražděná a ta troška co zbyla... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!