Úvaha - Já a moje sestra

1. července 2013 v 9:59 | Kate |  Ze školních prací
Vím, že dneska oficiálně začínají prázdniny, ale to nevadí. :D Ještě tu mám jednu delší úvahu, a pak už vám dám se školou na dva měsíce pokoj, slibuju! :D
Přidala bych DL lesů, ale nevím, kdy ze mě něco vypadne. :P Řekla bych, že teď někdy bych vstávala, nebýt toho, že mi mají dovézt postel. :/ To víte, víkend byl náročný. :D V sobotu i v něděli jsme samozřejmě byli odpoledne na hodech, a v sobotu jsem šla s rodiči večer na zábavu. Že prý se vrátím tak v deset, maximálně v jedenáct, no domů jsme šli o půl druhé, a včera jsem došla o půl jedenácté. :D Ale to je jedno, zkrátka - jsem unavená. :( Zítra jedu s kamarádem na pizzu, takže taky nic nebude, možná odpoledne, ale pochybuji. :( Alespoň, že to počasí celkem vyšlo... :)
Tak si užívejte prázdniny! Doufám, že je u vás hezky! :)
Kate



Dneska je to tak, že kdo má sourozence, říká, že ho nechce, a kdo ho nemá, po něm touží. Někdo by chtěl mladší sestřičku, někdo staršího bratra… A právě tady se naskýtá otázka: Mít ho, nebo nemít? Je to vůbec v něčem výhoda? Já, jakožto starší ze dvou dcer to z pohledu jedináčka nemohu posuzovat, protože to asi - a vlastně i snad - nikdy nepochopím, ale zkusím to sama za sebe a za své zkušenosti.
Láska je v tomto uspěchaném světě relativní pojem, o to více ta sourozenecká. Mezi sestrou a mnou v poslední době probíhají samé hádky. Stále jedna na druhé vidíme chyby. Především však mám pocit, že nějaké hledáme, abychom měly záminku k věčným dohadům a rozepřím. A i když to rodičům leze na nervy, v kdejaké maličkosti si ji najdeme.
Máme však i "světlé" chvilky, kdy jedna bez druhé nemůžeme být. Dokážeme si povídat, smát se, dělat si jedna ze druhé srandu, aniž by se někdo urazil, stojíme při sobě… Pak ale může přijít jedna věta, dokonce i jedno slovo, a opět se hádáme. Jsme tam, kde jsme byly ještě před pár hodinami: křičíme na sebe, nebo spolu pro změnu nemluvíme a panuje mezi námi to tzv. dusno. V domě pak také není zrovna příjemná atmosféra.
Právě v takových chvílích mi na mysli vyvstanou věci, které mě na ní neskutečně štvou. Jedna z nich je, že ví, jaká jsem, a zneužívá toho. Třeba s domácími pracemi. Ví, že mám ráda všechno co nejdříve hotové, zato ona dělá vždy všechno na poslední chvíli. Když se ráno vzbudíme a rodiče nejsou doma, hned sedne k počítači. Až má pocit, že mě dostatečně naštvala, jde se umýt a najíst s vědomím, že už mám všechno hotové. Zná mě, a bere na vědomí, že to prostě nevydržím. Občas se taky zapojí, abych jí tak úplně nekřivdila. Tohle myslím, bude věčný boj, ale třeba, až bude starší, se to změní.
Někdy jí také závidím. A co? To, že je mladší. Občas bych si přála mít starší sestru nebo bratra. Někoho, kdo by mi pomohl s úkolem, poradil mi, co s životem, protože už to taky zažil… Někoho, kdo by mě vyslechl a bral to vážně. Ano, já vím, od toho mám přece rodiče, a, ačkoliv se od nich moudrou radu nedozvím, protože nejspíš zažívají právě to stejné, kamarády. Mohou oni nahradit sourozence, vaši vlastní krev? A přiznejme si, vykládat rodičům o některých svých problémech pro nás nemusí být zrovna příjemné…
Ještě je jedna věc, která mě napadá v souvislosti s mojí sestrou, a to jest, že každá jsme jiná. Někdy si pokládám otázku, zda je to vůbec dobře. Možná, že kdybychom byly stejné, mnoho věcí by se vyřešilo. Ovšem kdybych takovou nabídku dostala, bez přemýšlení bych ji odmítla. Někomu by se nejspíš líbila představa být s někým naprosto totožný, ale mě ne. Mám totiž takovou teorii, že by to bylo ještě horší. Podle mě byl každý člověk vytvořen tak, aby v v něčem vynikal, byl jiný, originální… Myslím si, že tak bylo uděláno z nějakého důvodu, a právě proto by to tak mělo zůstat. Takže na tuhle otázku odpověď už znám: ano, je to dobře.
Ale co takhle se zeptat jinak? Proč bychom neměly být alespoň podobné? Myslím povahově, nikoli vzhledově. Nyní jsme každá úplně jiná, ale co třeba za pár let? Lidé se mění, a i já se v posledních letech hodně změnila. Neříkám, že k nepoznání, ale kdybych teď potkala někoho, koho jsem pár let neviděla, podle mého chování by mě nejspíš hned tak nepoznal. Takže kdo ví, časem si možná podobné budeme.
Dobře, myslím, že je čas na odpovědi, kterých se mi výše nedostalo.
Zda je dobře, že jsme každá jiná? Jistě! Vždyť ani dvojčata nejsou úplně jako okopírovaná. Jsou si jen neuvěřitelně podobná, a stejně se občas dohadují. Takže si myslím, že hádkám se nikdo nevyhne. Obzvlášť ne sourozenci, vždyť, co by to pak bylo za život? Je úplně jedno, jestli jsou stejní, nebo jenom podobní. Rozepře jsou tu vždy. Je možné, že větší podoba snižuje počet záminek k nim, ale to já se nejspíš nikdy nedozvím.
Zda je v tom nějaká výhoda? Já ji vidím pouze pro ty mladší, jelikož mi jim prošlapáváme jakousi cestičku a oni pak mají všechno snazší. I když, kdyby si to teď moje sestra četla, určitě by se mnou nesouhlasila. Možná, že pro mě je výhoda to, že většinu důležitých věcí bere na lehkou váhu a tím získávám optimističtější pohled na věc, ale o tom by se také dalo diskutovat.
A poslední, pro mě nejdůležitější otázky, kvůli kterým jsem to vlastně celé sepisovala: "Je dobré mít nějakého sourozence?" a "Nahradí ho někdo jiný?" Myslím si, že sourozence potřebuje každý, že je velmi důležitý, a nikdo ho nenahradí. Nezávidím jedináčkům, a i když tohle může znít divně, nedokážu si život bez hádek se sestrou představit, protože bez nich by neexistovalo to dobré, a to kolikrát vyváží i miliony rozepří. Nedávno jsem si uvědomila, jak moc mi taková hezká chvilička chyběla, a proto můžu s jistotou říci, že až budu mít přítele, později manžela a vlastní rodinu, moje sestra bude v mém životě stále hrát velmi důležitou roli, a z mého srdce nikdy nezmizí. Musela bych být hloupá, kdybych si ji někým nechala vzít, protože, i když to tak častokrát nevypadá, mám ji ráda a myslím si, že kdyby přišlo na nejhorší, obě bychom jedna za druhou daly ruku do ohně. A co vy? Máte své sourozence rádi? Protože jestli ne, je nejvyšší čas to napravit!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 1. července 2013 v 12:04 | Reagovat

Taky mám mladší sestru. Je děsně otravná, pořád se hádáme a leze mi na nervy, ale jak říkáš... nic ji nenahradí a mám ji děsně ráda.
Úvahu jsi sepsala vážně hezky, v mnoha ohledech s tebou já, jakožto starší ze dvou dcer, souhlasím.
Staršího sourozence jsem měla mít, jsem přece jen mámino druhé dítě, no bohužel, starší ségru\brášku jsem neměla možnost poznat a nebudu... Občas mě to mrzí, ale to je život. :)

2 Kate Kate | Web | 1. července 2013 v 12:26 | Reagovat

[1]: Tak to mě vážně mrzí... :/

3 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 1. července 2013 v 15:50 | Reagovat

[1]: To je smutné... :-(

No ja mám brata a dosť mi lezie na nervy, ale nevedela by som si predstaviť že by tu už nikdy nebol... Je fajn keď občas zmizne tak to ŠvP, ale že by som ho nikdy nemala?

4 Sisi / Siska Sisi / Siska | 2. července 2013 v 12:06 | Reagovat

krásný článek... moc se ti povedl doopravdy...úvahy ti jdou skvěle..  

[1]: já to mám stejně... měla jsem sestru... ani nevíte, jak moc bych ji teď vedle sebe chtěla mít...

5 Kate Kate | E-mail | Web | 2. července 2013 v 13:56 | Reagovat

[3]: Přesně tak. ;) Akorát mám sestru no. :D

[4]: Jak na jaké téma. ;) Děkuju. :*
Ty víš, že je mi to líto... :/

6 Mei-riefel Mei-riefel | 17. července 2013 v 17:42 | Reagovat

Povedená úvaha! :) Já jsem také starší ze dvou dcer.
Moje sestra je otravná, ukňouraná, předvádí se a ,,bůhvícoještě". Určitě jí mám ráda, ale většinu času to nepociťuji, přes ty její výlevy.
Už se na štěstí trošku zklidnila.

[4]:
to je mi líto holky...
[1]:

7 AReveIdeodeCop AReveIdeodeCop | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 11:33 | Reagovat

By dealing together, both of you can address problems of self-esteem and mutual trust.  Use these circumspectly however, because they may lower blood glucose levels, which can be an unhealthy effect that face men whose glucose levels are properly balanced.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!