Dcera lesů - devátá kapitola

3. dubna 2013 v 17:39 | Kate |  Dcera lesů
Tak.. :) Teď se držte, protože to je moje nejdelší kapitola.. :D Má něco kolem 1000 slov. :D Na mě teda až moc.. :) Tak si ji užijte a doufám, že se bude líbit. :)
Kate


Když se dívka konečně vzpamatovala, přistoupila k šatní skříni a natáhla před sebe roztřesené ruce. Zavřela oči a nechala se vést svým instinktem.
Chvíli tak stála, s nataženýma rukama a připadala si jako idiot. Postupně si přestávala věřit a ruce ji začínali bolet.
'Tak který šaty si sakra mám vzít!' vykřikla v duchu a k jejímu překvapení jí nějaká neviditelná síla táhla ruce k pravému rohu skříně.
Otevřela oči a viděla, že dlaně má kousek od cvičebního úboru - pokud se tomu tak dalo říkat. Nejspíše byla nakažená tělocvikem ve škole.
Stáhla oblečení z háčku a začala se do něj soukat. Jelina měla pravdu - padlo jí jako ulité. Jako by pro ni bylo šité na míru, tak dokonale jí přilnulo ke kůži.
Když se oblékla, měla na sobě sportovní podprsenku, která zakrývala pouze to nejnutnější a kraťasy obšité tak, aby vypadaly jako sukně. Musela uznat, že oblečení je opravdu velmi pohodlné a vůbec ji neomezuje. Připadala si až nahá, a to ji znepokojovalo.
Všechno bylo ušité pro dokonalé maskování. Kdyby si sedla doprostřed palouku a holé kousky kůže si něčím zakryla, nikdo by ji neviděl.
Ještě jednou na sebe pohlédla do zrcadla a uvědomila si, že se dnes ještě vůbec nečesala. Znovu tedy přešla ke skříni s šatstvem a v horních poličkách začala hledat hřeben. Během několika sekund ho našla a v rychlosti si pročesala vlasy. Jenom žasla, že stačí pouze jednou projet a vše je hladké a dokonalé. Doma musela jeden pramen pročesat několikrát, než dosáhla stejného výsledku. Popadla koženou šňůrku a vlasy si s ní svázala. Sehnula se pro boty, a když viděla tu širokou škálu, vystrašeně vytřeštila oči.
'Snad si Jelina nemyslí, že budu bojovat na tomhle!' poděsila se a zírala na boty snad s deseticentimetrovým podpatkem. Pak si ale domyslela, že to bude na slavnosti a popadla něco, co vypadalo jako cvičky zkřížené s baletními piškoty.
Když vyrazila ze dveří, uvědomila si, že před ní stojí další problém - nevěděla, kam má jít.
"Tak dobrá," povzdechla si a sedla si do trávy. Nohy složila do tureckého sedu a znovu - ten den už podruhé - dala na svou intuici.
Snažila se vybavit si Jelininu tvář, postavu, postoj, hlas…
Megan leknutím vyjekla. Před očima jí asi po pěti minutách snažení probleskl obraz. Bylo to však tak rychlé, že si to nestihla zapamatovat a znovu se pohroužila do svého vědomí.
Tentokrát už sebou však jen neznatelně trhla, když se jí před očima opět ukázalo místo, kde Jelina je. Ze začátku nechápala, proč se obraz každou chvíli přesouvá, ale pak pochopila, že nevidí místo, kde Jelina je, ale že vidí jejíma očima. Obraz se najednou zastavil a Megan se soustředila na to, co vidí. Třeba pak bude schopná to místo nějak vypátrat.
Chvíli se koukala a snažila se zapamatovat si co nejvíce detailů, které by mohli Jelinu prozradit. Když se na to ale podívala jako celek a s větším odstupem, uvědomila si, že tohle místo zná. Svraštila obočí, a přemýšlela, odkud. Přemýšlela, kde ten obraz už viděla. Přestala se tak soustředit na udržení obrazu, a ten se jí rozplynul před očima.
'No ovšem!' blesklo jí hlavou a okamžitě otevřela oči. Chtěla se postavit, ale už bylo pozdě. Jelina jí omotala svou dlouhou paži kolem krku a znemožnila jí tak jakýkoliv pohyb.
"Musím uznat, že chytrá jsi, ale tohle by tě na bojišti stálo život," zašeptala jí do ucha a pustila ji. Obešla ji a natáhla k ní ruku. "Existuje mnoho jiných a rychlejších způsobů, jak najít jakoukoliv Amazonku, ale to se časem dozvíš," pokračovala, když se Megan postavila. "Teď pojď, začneme s výcvikem."
Jelina chtěla vykročit, zřejmě na cvičiště, ale zarazila se a posunkem ruky Megan naznačila, aby zůstala stát.
Poodešla od ní kousek a kriticky se na ni zadívala. Viděla, že dívka je smutná, že se jí to napoprvé nepovedlo, a chtěla ji rozveselit. "Vidím, že jsi nakonec zvolila správné oblečení," pochválila ji a stále zrakem přejížděla po celé její postavě. "Ale co ty boty? Copak jsi tam neviděla ty na podpatku?" zeptala se.
"T-to myslíš vážně?! Vždyť já neumím chodit pomalu ani na pěti centimetrech!" vyjekla vyděšeně Meg.
Jelina se snažila tvářit vážně, ale nešlo to. Tohle se jí vážně povedlo. Po chvíli, kdy se marně snažila udržet svůj vážný výraz, však vyprskla smíchy, a Meg se k ní ihned přidala. Pochopila, že to Jelina nemyslela vážně.
"Hele, vážně musíme jít. Máme málo času a hodně práce," pobídla Jelina se smíchem dívku.
"Jasně," přitakala Meg a vydala se za ní.
Téměř celou cestu šly mlčky - Jelina vzpomínala na všechno, co tu prožila a stále se pochechtávala a Megan se zase divila kráse pralesa, - až sama Megan ticho přerušila: "Poslyš Jelino, tohle nebylo až tak vtipné."
"Vážně, mě připadalo, že jsem tě docela pobavila."
"No dobrá, pobavila, ale taky jsi mě neskutečně vyděsila. Já vážně na podpatcích chodit neumím."
"Neboj, to se naučíš," řekla žena s vlídným úsměvem. "Máš hodně schopností po matce, o kterých nevíš. Však uvidíš. Máš v sobě krev Amazonek!"
"Dobrá, uvidím. A kam to vlastně jdeme?"
"Uvidíš," řekla Jelina pobaveně.
Megan jen přikývla. Nechtěla být moc zvědavá.
"Už tam skoro jsme," informovala Meg žena a odhrnula porost, zakrývající vchod do nějaké jeskyně. "Jdi," pobídla Megan a počkala, dokud nevejde.
Vstoupily do tunelu, který vedl ještě kousek dál rovně, a pak se rozdvojoval - jedna cesta vedla vzhůru, druhá dolů. Megan zůstala stát, protože nevěděla, kam m jít.
"Stůj, Masirano," řekla Jelina. "Tady se budeme scházet každé ráno v šest."
"V šest?" neudržela se Meg. "Jsem zvyklá vstávat v sedm!"
"Holka, to je jenom začátek! Amazonky vstávají ještě mnohem dříve!"
"A co když zaspím?" zeptala se Meg.
"Věř mi, nezaspíš," ujistila ji žena a krátce se dotkla jejího přívěšku. Ten se na zlomek vteřiny rozzářil. "Tak zítra v šest!" rozloučila se Jelina při odchodu. "A vezmi si to samé oblečení, které máš na sobě dnes!" křikla ještě, než zmizela.
Meg, která stála jako opařená a dívala se, jak její učitelka mizí, nechala ze sebou. Tohle od ní nečekala. A proč jí neukázala, co v těch chodbách je?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 7. dubna 2013 v 7:22 | Reagovat

juuu... :-D  :-D to ještě bude švanda....

2 Amanda Amanda | Web | 10. dubna 2013 v 19:02 | Reagovat

Komplikované začátky...

10 cm podpatky?? Já se na tom ani nepostavím, to chcu vidět, jak bude bojovat :-?

3 Kate Kate | Web | 10. dubna 2013 v 19:11 | Reagovat

[2]: Asi tak nějak.. :D

4 Laura Laura | E-mail | Web | 16. dubna 2013 v 19:15 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, ale ty podpatky mě děsí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!