Setkání po létech - kapitola dvacátá sedmá

1. ledna 2013 v 17:00 | Kate |  Setkání po létech
Omlouvám se vám! Tohle už jste četli, ale já jsem tam napsala špatné číslo kapitoly. Máte to úplně stejné, jako toho 23. 12. :)

Tak, jelikož je to dneska půl roku od založení blogu, tak bych vám chtěla udělat alespoň trošku radost, a to tím, že přidám kapitolky k obou povídkám - pokud se podaří.. :) Tady je první z nich, užijte si SpL!
Věnováno všem, kdo tento blog pravidelně navštěvují! :)
Kate




"Clare! Kde jste byli?" zeptala se Beth hned, když Clare vkročila do obýváku.

"V zámku!" předběhl ji s odpovědí Paul.

Elizabeth se nadechla a zdálo se, že chce ještě něco dodat, ale nakonec pusu zase zavřela.

"A když už jsme u toho, byla bych strašně ráda, kdybyste se zbalili, protože v co nejkratší možné době se stěhujeme," oznámila Clare a všichni strnuli uprostřed pohybu. "No tak!" pobídla je Clare a sama se vydala do svého pokoje.

Za sebou nechala ostatní a nevšímala si jejich nechápavých pohledů.


***


"Dále!" zvolala Clare, když se ozvalo zaťukání na dveře.

"Clare?" dovnitř vkročila Beth.

"Ano?" zeptala se, ale hlavu nezvedla. Právě zavírala kufry s oblečením.

"To myslíš vážně? Opravdu se stěhujeme na zámek?"

"Ano," odvětila Clare tónem, podle kterého by člověk usoudil, že se nic neděje. "A proč by ne? Vždyť je to náš domov," namítla nakonec.

Když jí sestra neodpovídala, zvedla hlavu, a spatřila ji, jak si ji upřeně prohlíží. "Co se děje?" zeptala se.

"No, v tom případě už tu asi Anet s Jamesem nemůžou zůstat, že?"

"Ale jistě, proč by nemohli? Je to jejich domov, stejně jako můj nebo tvůj."

Na Beth bylo vidět, že se jí ulevilo. "Tak to je fajn," hlesla.

"Vlastně mám takovou nabídku. Samozřejmě je to jenom na tvé dceři," odmlčela se. "James by mohl nastoupit na školu tady a mohli by tu zůstat napořád. Anet by si tu určitě práci našla, a jelikož já nemám žádné potomky, pak by mohli i zdědit zámek. Nenechám ho tu zase napospas Radě, a chudák Fernando tu taky nebude navždy."

"Fernando?" zeptala se Beth, na tváři opět nechápavý výraz.

"Komorník," vysvětlila Clare. "Celé ty roky se o zámek staral."

"Aha, no, já jdu za Anet a zkusím ji přemluvit. Ahoj."

"Snad se ti to povede. Hodně štěstí," popřála sestře a znovu se dala do balení.


***


"Ale to přece nemůžeme! Je to váš zámek!" namítla Anet, když jí Beth vyložila Clařinu nabídku.

"Ano, ale jak už jsem řekla, a koneckonců i Clare. Jste její rodina, a ona po své smrti nemá komu zámek svěřit."

Anet se sesunula do křesla a povzdechla si. Nepřítomně se zahleděla někam do dáli.

"Mami," ozval se konejšivě James. Do té doby nepromluvil, a jen tiše naslouchal z kouta místnosti. Kdyby se neozval, Beth by na svého vnuka úplně zapomněla. "Vždyť o nic nejde. A mně by se tu moc líbilo!" namítl.

Anet se na svého syna podívala a znovu si povzdechla. Potom svůj pohled stočila na Beth.

Té se ve tváři zračilo očekávání. Anet by hodně mrzelo, kdyby svou matku zklamala.

"Tak dobře, ještě si to promyslím," vydechla nakonec. "Ale nic ti neslibuji," varovala ji.

"Alespoň, že jsi hned neřekla ne," řekla Beth. Anet poznala, že se snažila skrýt zklamání, ale nepodařilo se jí to. Na to svou matku znala moc dobře.

"Bylo by dobré, kdybys to řekla ještě do večera. Clare se chce do dvou dnů nastěhovat," dodala mezi dveřmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chaky Chaky | Web | 4. ledna 2013 v 12:10 | Reagovat

James se mi zamlouval už dlouho, a byla bych ráda, kdyby zůstal a nastěhoval se :)

2 Zoey Zoey | Web | 4. ledna 2013 v 18:44 | Reagovat

James je fajn a hrozně to napínáš!!! :D Jdu dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!