Setkání po létech - kapitola dvacátá osmá

4. ledna 2013 v 15:26 | Kate |  Setkání po létech
Brzy už bude konec. :( Clare a jejím přátelům už zbývá pouze pár kapitol, z nichž jedna bude epilog. Prozdradím vám, že budou celkem tři.
Užijte si kapitolu,
Kate




"Zůstaneme tady," ozvalo se za jejich zády.

Obě sestry se otočily a tvářily se poněkud překvapeně.

Beth se vzpamatovala jako první, zamrkala a se zmateným výrazem se zeptala: "Cože?"

Byl to celkem komický pohled. Teď, poprvé za celou tu dobu co tu bydlí, si Anet všimla, jak jsou si obě podobné.

Stejné oči, tvar tváře, postava… A téměř stejný výraz.

"Říkám, že tu zůstaneme," zopakovala Anet. Přemýšlela, co tu asi řešily, že jsou tak mimo.

"Aha!" pochopila Beth opět první. "Ale to je skvělé, dcerko!" Elizabeth nasadila šťastný výraz, vstala a objala ji.

To obětí jí chybělo, když Beth před pár měsíci odjela hledat svou sestru, často na matku vzpomínala.

Sama truchlila nad manželem, který ji opustil, a když jí náhle skanuly po tváři slzy, toužila po matčině objetí. Vždycky jen tak seděla, schoulená na posteli a vyplakávala si oči.

Když si uvědomila, že se jí do očí opět derou slzy, rychle zamrkala, teď nepotřebovala brečet. Nemohla, nesměla… Hlavně, když to mohl vidět James. Nikdy svému synovi neřekla, jak to ve skutečnosti s jeho otcem bylo. Vždycky mu říkala, že odjel na misi někam daleko a už se nevrátil.

Vlastně to byla zčásti pravda. On opravdu odjel někam daleko, ale kvůli nějaké ošetřovatelce, s níž se seznámil právě na misi.

Tehdy jí to zlomilo srdce a svého syna se proto snažila vychovat co nejlépe, aby nebyl jako jeho otec.

"Tak ještě zítra budeme balit a pozítří se stěhujeme," upozornila je šťastně Beth.

"Dobře, tak já jdu balit," oznámila Anet a jemně se vymanila z matčina objetí. Potřebovala být chvíli sama, vyplakat se…

"A já musím něco zařídit ve městě," vzpomněla si najednou Clare. "Anet, jestli chceš, vezmu Jamese s sebou a přihlásím ho do školy."

"To by bylo skvělé! Hned ho za tebou pošlu," vrhla Anet po Clare vděčný pohled a vyběhla do schodů.

Minutku po ní dorazil James a společně s Clare vyrazili do města.


***


Ozvalo se zaklepání na dveře.

"Anet, jsi v pořádku?" Dovnitř vstoupila její matka.

"Ano," utřela si žena na posteli slzy. "Jen jsem si opět vzpomněla na Simona."

"To mi došlo," odtušila Beth. "Vážně nechceš, abych tu s tebou zůstala?"

"Chci," hlesla.

Elizabeth se usmála a přilehla si k ní na postel.

"Ještě jsi to Jamesovi pořád neřekla?" zeptala se, ačkoliv věděla, že o tom její dcera nechce mluvit.

"Ne, neřekla. Ale budu to muset udělat. Už je čas."

"Takhle mluví moje krev," zasmála se Bethy a Anet se proti své vůli taky musela usmát.


***


"Páni, zdejší škola je tak obrovská," divil se James, když vyšli před budovu.

"Ano, a taky dobrá. A ani to nemáš moc daleko," řekla Clare a ukázala k zámku.

Opravdu byl dost blízko. Akorát bude muset do kopce. V zimě by to mohla být zábava. Clare se usmála.

"Kam teď?" zeptal se jí chlapec.

Už oběhli spoustu úřadů, a on se domníval, že návštěva školy je poslední zastávka.

"Ještě se potřebuji podívat do věznice, ale jestli se ti nechce, nemusíš jít se mnou," nabídla se mu.

"Když mi v bufetu koupíš kávu, tak půjdu rád," odpověděl.

Clare se opět zasmála. "Tak pojď, není to daleko," vybídla ho a ukázala mu směr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 4. ledna 2013 v 18:57 | Reagovat

WoWWWWWWWWWWWW!!!!!!!! :D  :D  :D  :D  :D
Je to dokonalé a těším se na další. Už jen tři, jo?tak to už finišujem :D

2 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 5. ledna 2013 v 11:54 | Reagovat

Jen tři!!???? Neeee!! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!