Setkání po létech - kapitola dvacátá devátá

13. ledna 2013 v 12:29 | Kate |  Setkání po létech
Tak jak jsem slíbila. Tady máte 29. kapitolu. :) Je dost dlouhá, oproti té minulé. Tak si ji užijte.
Kate




"Ahoj Jesico," pozdravila ženu, kterou za ní přivedli.

"Ach, to jsi ty?" řekla lhostejně Jess, ale Clare se zdálo, že v očích měla náznak zklamání a zároveň taky překvapení.

"Překvapená? Jsem ta poslední, koho bys tu čekala, viď?" pronesla vysměvačně.

"Ano, přiznávám. Tebe bych tu nečekala."

"A zklamaná jsi taky, že?" použila stejný tón, jako předtím.

"Budu, pokud mi nezodpovíš pár věcí."

"Jakých například?"

"Předpokládám, že už víš, kdo jsi," zadívala se na ni přes stůl a ona přikývla na souhlas.

"Mimochodem, děkuju za tu složku. Stále ještě ji chceš vrátit?" nemohla se nabažit toho, jak ji může ponižovat.

Jesice přes tvář přeběhl zvláštní výraz. "Tu složku vzal čert. Ale snad si neděláš naděje, že jsem to udělala kvůli tobě?"

"Samozřejmě, že ne. Je mi jasné, že v tom nějakou roli hraje Paul a samozřejmě něco, co by mohlo být prospěšné tobě. To by si jinak nebyla ty."

"V obou případech máš pravdu, ale teď zpátky k mým otázkám."

"Prosím, pokračuj," vybídla ji Clare.

"Pověz mi, přestěhuješ se na zámek?"

"Ano. Nenechám tam chudáka Fernanda samotného." Řekla toho víc, než bylo třeba.

"A," Jesice selhal hlas. "A," zopakovala to, když se všechno zdálo v pořádku, pokračovala: "půjde s tebou i Paul?"

"Ano, půjde. A nejen on," nadhodila. Užívala si to. Tolik chtěla, aby se to Jess dozvěděla právě od ní, ale zároveň se nechtěla vzdát tak snadno. Koneckonců, taky ji tahala za nos dlouho, tak proč jí to neoplatit?

"Málem bych zapomněla, tvoje sestra."

"Ano, a-" Clare se zarazila a usmála se. Přesně tuhle reakci chtěla.

Jess bez přemýšlení vyhrkla: "Kdo ještě?!" Její povaha drbny to nevydržela. V to Clare doufala. Vyžívala se v tom, že ví víc, než Jesica Sparksová!

'Tak dobře, stejně už musím jít,' pomyslela si po dostatečně dlouhé odmlce, ale nahlas řekla něco jiného: "Elizabethina dcera Anet a můj prasynovec James. Ti po mně a mé sestře zdědí zámek a pozemky," dodala.

"Takže se asi můžu vzdát naděje, že moje rodina bude po tvé smrti bohatší," povzdychla si Jess, ale jako žert to myslela jen napůl.

"Ano, můžeš," odsekla Clare, protože to prokoukla. "Ty bys nikdy nic nedostala. Ne ode mě."

"A kdybys nenašla svou sestru? Nebo spíše kdyby ona nenašla tebe? Co bys dělala?"

"Tak do toho ti nic není. Pokud bych ji ale nenašla, je tu ještě Paul a John nebo taky Fernando. Jeho rodina se o zámek stará už generace."

"Jistě," odfrkla si Jess.

Clare se podívala na hodinky. "Musím už jít. Ale ještě předtím bych od tebe chtěla jednu laskavost," nečekala, až Jesica přikývne nebo dá nějak jinak najevo souhlas a pokračovala: "Slib mi, že od tebe se o našem rozhovoru nikdo nedozví, a ode mě se zase nikdo jiný, kromě těch, co už to ví, nedozví o té složce."

Jesica vstala, s hranou úctou a se slovy: "Jistě, kněžno," hlavou naznačila úklonu.

Clare zavrtěla hlavou, ale nijak jinak na to divadélko nereagovala.

Došla ke dveřím a zabušila na ně. Když odcházela, kývla strážným na pozdrav.

Sotva však ušla pár kroků, za sebou zaslechla: "Doufám, že už vás nikdy neuvidím, madame."

Otočila se. "Nápodobně, Jesico. Jsem ráda, že tvůj syn není po tobě ale po svém otci," řekla a odešla.


***


Ještě, než šla pro Jamese do bufetu, stavila se na recepci.

"Dobrý den, mohu vás o něco požádat?" zeptala se s milým úsměvem dívky za pultem.

"Dobrý den, záleží na tom, o co," řekla recepční taktéž s úsměvem.

"Mohla byste o mé návštěvě u Jesici Sparksové pomlčet, prosím?"

Na slečně bylo vidět, že váhá, ale pak vzala do ruky papír a propisku a zeptala se: "Vaše jméno?"

"Clare F-" začala automaticky, ale pak se zarazila.

'Proč nepoužít své pravé jméno?' zeptala se sama sebe.

"Clarissa de Spiels," řekla nakonec. Bylo to poprvé od smrti matky, kdy vyslovila jméno, které jí kdysi dala.

Dívka vytřeštila oči a zalapala po dechu. "Vím, že se vaše rodina vrátila, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se s někým z vás setkám," dostala ze sebe nakonec. "Je mi ctí," lehce se poklonila.

Clare pouze kývla na oplátku a šla za Jamesem.


***


"Jamesi?" oslovila ho Clare přede dveřmi a až si byla jistá jeho pozorností, pokračovala: "Bylo by fajn, kdybys o mé návštěvě ve věznici pomlčel, prosím."

"I před mamkou?" zeptal se.

"I před matkou," ujistila ho.

"Byl bych rád, kdybys mi řekla, u koho jsi byla."

Všimla si, že ještě nesouhlasil a usmála se. Byl mazaný.

"Byla jsem za Paulovou matkou. Děsná mrcha, s prominutím."

Zajímalo ho, proč tedy za ní šla, ale byl si jistý, že už by mu víc neřekla. Pokrčil rameny, přikývl, a nechal ji otevřít dveře od domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chaky Chaky | 13. ledna 2013 v 19:57 | Reagovat

Je to mrcha! Strašná, příšerná mrcha! Nikdy jsem jí neměla ráda :D
Mimochodem Všechno nejlepší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!