Dcera lesů - první kapitola

11. ledna 2013 v 16:32 | Kate |  Dcera lesů
Ták, první kapitola je na světě. Chtěla jsem to přidat už včera, ale nějak mi to časově nevyšlo. Samé učení, no... :(
Ale tento týden budu mít na psaní více času. Naše třída jede na lyžák, ale já jsem se rozhodla pro výlet do Paříže, takže ve škole to bude odpočinek.
No, dost žvanění, užijte si kapitolu.
Kate.



"Ahoj teto!" zavolala Megan už mezi dveřmi.
"Ahoj Megan. Jdu nakupovat, chceš jít se mnou?"
"Nó," nakupování zrovna moc nemusela, ale zrovna teď se jí extrémně nechtělo, "ne, promiň," omluvila se.
"Tak já pojedu. Na večeři budu doma," slíbila jí teta a vyšla do chodby.
Megan vyběhla do pokoje, shodila ze sebe školní stejnokroj a natáhla na sebe tričko se špagetovými ramínky a krátkou sukni.
Rozhodla se, že si udělá úkoly. Vytáhla tedy věci z tašky a začala dělat úkol z matematiky.
Vždycky ji bavila a hlavně jí skvěle šla, ale od té doby, co dostala novou učitelku, ji nesnášela. Nechápala, proč si na ni tak zasedla.
Vlastně z celého učitelského sboru tu byla jedna jediná učitelka, která ji měla opravdu ráda. Učitelka tělocviku. Všechny ostatní ji nemuseli. Byla chytrá, šlo jí téměř všechno, na co sáhla, populární… Prostě takový dokonalý člověk.
Ale namyšlená nebyla. Zdejší "smetánka" ji taky nesnášela, to jí však bylo jedno.
Věděla, že se za ní otáčí každý kluk na škole, a každá holka by chtěla být jako ona, ale prostě to ignorovala, JE ignorovala. Měla tetu Irinu a Jima, a to jí stačilo. Byla spokojená.
Zjistila, že na úkol z matiky jenom civí a nic nedělá. Znechuceně sešit zavřela a strčila ho zpátky do tašky.
'Tohle nemá smysl,' pomyslela si.
Vstala, a sešla zpátky do kuchyně. Z ledničky popadla okurku a zamířila do obýváku.
Chvilku jen tak nezúčastněně přepínala programy, a jakmile zjistila, že v televizi opět nic nedávají, sedla si k notebooku.
Začala projíždět své oblíbené stránky. Když zaslechla na příjezdové cestě auto, notebook vypnula a popadla nejbližší knihu.
Byl to nějaký pro ni absolutně nezáživný román, kterých měla teta plnou knihovnu. Ji zajímaly jenom přírodovědné knihy plné různých rostlin a živočichů.
"Ahoj, Megan!" pozdravila ji zvesela teta. "Nechceš mi pomoct vynosit nákup z auta?"
"Jasně!" vyskočila Megan z pohovky - samozřejmě při tom vypadala velice elegantně, - a vyšla ven k autu.
Když otevřela kufr, zalapala po dechu. Teta se opravdu činila. Kufr byl nacpaný téměř k prasknutí.
Zavrtěla hlavou a začala vynášet tašky.

***

"Věděl jsem, že tě tu najdu," ozval se za ní Jimův hlas.
Byla na kraji pralesa. Tohle místo milovala. Dokázala tady přemýšlet o čemkoliv, uklidňovalo ji to ticho. A nějakým způsobem jí to tu připomínalo matku.
Usmála se a otočila se na něj. "Proč jsi mě hledal?" zeptala se.
"Jen tak. Vlastně nehledal, tak nějak mě sem donesly nohy."
"Jasně," zasmála se a kamarádsky ho praštila. "Zajímavé, že tě sem donesou pokaždé, když tu jsem."
Taky se zasmál, a sedl si vedle ní. Zadíval se k lesu.
Asi chápal, proč to tu měla tak ráda. Svým způsobem se mu tu taky líbilo, i když se toho lesa bál. Každý zdejší se pralesa bál a nechtěl do něj vkročit, ale Megan to sem z nějakého důvodu táhlo.
Jime začal zase něco blábolit, a Megan se s úsměvem opřela o dlaně. Neposlouchala ho, a on to věděl, ale strašně rád mluvil. Asi by si nedokázal představit, kdyby oněměl.
Najednou Megan v lese něco spatřila, nějaký pohyb.
Cukla sebou a přimhouřila oči.
Jime si změny jejího držení těla všiml a zeptal se: "Megan, děje se něco?"
"Ne, ne," ujistila ho rychle. "Jen se mi zdálo, že jsem tam někoho viděla," zavrtěla hlavou a podívala se na svého kamaráda.
Najednou ale něco zase zahlédla.
"Viděl jsi to taky?" zeptala se ho.
"Ne, neviděl!"
"Tak se dívej," pobídla ho. "Teď!" upozornila a ukázala někam mezi stromy.
Ať se snažil sebevíc, nic neviděl. "Radši pojď, Meg," zvedl se a vykročil k vesnici.
Taky vstala, ale asi nějak moc rychle, protože se jí najednou zatočila hlava a ona upadla na zem.
"Megan!" vrhl se k ní Jime. "Jsi v pořádku?" zaslechla ještě, ale dál ho nevnímala, protože byla pohledem zaklesnutá v lese, odkud na ni hleděly něčí zelené, uhrančivé oči.
Věděla, že už je někde zahlédla, ale nemohla si vzpomenout. Nemohla přemýšlet, příliš ji to bolelo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Laura Laura | Web | 11. ledna 2013 v 17:40 | Reagovat

Krásné, vypadá to zajímavě :)

2 Charlie Charlie | 12. ledna 2013 v 13:51 | Reagovat

Super, Kate:) ty dokážeš člověka napnou :D  Už se těším na další kapitolku, doufám, že přibude brzo ;)

3 Zoey Zoey | Web | 12. ledna 2013 v 15:21 | Reagovat

Krásná kapitola, těším se na další. Zatím to vypadá skvěle! :-)

4 Resa Resa | 24. července 2013 v 11:52 | Reagovat

Povedený...! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!