Volba - první kapitola

1. října 2012 v 17:21 | Kate |  Volba
Že mi to ale trvalo... :D Konečně tu mám další kapitolu. Nějak se mi zachtělo, a tak jsem začala psát Volbu. Jinak, jelikož jsem si všimla, že Setkání čtou asi čtyři lidé, tak jsem se rozhodla se právě na ni více zaměřit.
Že já toho ale nakecám... Ať se kapitola líbí.
Kate



"Slečna Kassandra Bornová?" zeptal se jeden z mužů v policejní uniformě, když otevřela dveře.

Vypadala poněkud unaveně, ale nebylo čemu se divit, vždyť jí umřel otec.

"Ano," odpověděla slabým hlasem. "Co potřebujete?"

"Chtěli bychom si s vámi promluvit o událostech včerejšího dne, ale pokud se na to necítíte, tak to můžeme nechat na zítřek."

Všichni byli vždy velice ochotní udělat to, co potřebovala. Vždy jí to bylo divné, a občas jí to lezlo na nervy, ale zároveň jí to nesmírně usnadňovalo život.

"N-ne, to je v pořádku, pojďte dál."

Zavedla policisty do obýváku a pokynula jim, aby se posadili.

"Dáte si něco k pití?"

"Ne, děkujeme, máme na vás pouze pár otázek." Teprve teď si Kassandra všimla, že mezi policisty je také jedna žena.

Kassandra se tedy posadila a kývnutím hlavy dala najevo, že se můžou ptát.

"Jste dcera jistého Jacoba Borna?" ujistila se slečna.

"Ano," odpověděla Kass stručně.

"Neměl váš otec nějaké problémy, nebo nepřátele?"

"Ne, myslím, že ne. Se všemi vycházel po dobrém."



'Pár otázek,' pomyslela si, když za nimi o dvě hodiny později zavírala dveře. 'Člověk by si pomyslel, že se snaží vám těmi otázkami vymýt mozek. Jako bych už tak neměla dost starostí.'

Kassandra byla dost naštvaná, nemohla pochopit, proč je zajímalo, jestli má přítele. Taková otázka byla podle ní úplně mimo mísu.

Došla k telefonu, vytočila číslo Moniky a doufala, že to zvedne.

Telefon vyzváněl dlouho, ale nikdo ho nezvedal. Mrzutě sluchátko položila a zamířila do kuchyně, když se telefon znenadání rozezvonil.

Prudce se otočila a téměř sprintem vyrazila k němu.

"Haló?"

"Dobrý den, slečna Bornová?"

"Ano," řekla zklamaně.

"Co potřebujete?" chtěla rozhovor rychle ukončit. "A kdo jste?"

"No, pouze jsem vám chtěl vyjádřit soustrast nad smrtí vašeho otce," přešel rovnou k věci. Asi vycítil, že je poněkud rozmrzelá.

"Jak jste se to dozvěděl?!" vypálila rozčileně. Úplně zapomněla, že neví, kdo to je.

"No, však víte. Byl jsem na ulici. Před pár dny jsem se sem přestěhoval."

"Ten mladý kluk, který záchranářům vysvětlovat, co se stalo?"

"Ano, přesně ten." Z jeho hlasu jasně zaznělo potěšení.

"A kde bydlíte?" Najednou ji ten rozhovor začínal zajímat, no, vlastně spíše ten kluk.

"Neměli bychom se nejdříve představit?" řekl trochu pobaveně.

Kassandra se krátce a tiše zasmála. "Ano, to bychom asi měli. Já js-"

"Co kdybychom se sešli někde na kávě? Co takhle ta kavárna vedle květinářství?" přerušil ji.

"Na to, že jste se sem teprve přestěhoval, se tu celkem vyznáte!" řekla se smíchem. "Ano, souhlasím, v kolik?"

"Co takhle… Máte zítra dopoledne volno?"

"Jistě, do práce teď pár dnů nepůjdu."

"Och, jistě. Zapomněl bych. Tak co takhle kolem jedenácté?"

"Dobře, tak zítra!" položila telefon a opřela se o zeď. Blaženě se usmívala. Nevěděla, proč, ale z nějakého důvodu se na zítřek těšila.

'Panebože!' okřikla se. 'Vždyť toho kluka vůbec neznáš! Viděla jsi ho jednou za život, a ještě k tomu pár minut.'

'Když on je tak krásný!'

'Pár minut! Přestaň!' okřikl ji znovu ten protivný hlas, ale ona ho slyšet nechtěla. Ignorovala ho a pokračovala ve svých blažených myšlenkách dál.

Nevěděla, jak to dokázala, ale vybavila si všechny detaily jeho tváře: Vlasy černé jako uhel, krásné, oříškově hnědé oči, ostré rysy a vystouplé lícní kosti, plné rty…

Byl vysoký a štíhlý. Byl to přesně její typ. Doufala, že si padnou do oka a že bude mít milou povahu.

Jak tam tak seděla, pomalu, pomaličku upadala do spánku, až nakonec usnula.



Opět ji probudilo drnčení telefonu.

Když zvedla telefon, konečně se ozval Moničin hlas.

Vylíčila jí rozhovor s oním záhadným klukem, a protože už zapomněla, co chtěla původně, tak hovor ukončila.

Byla unavená, a jelikož usnula i na zemi, nehodlala riskovat spánek na pohovce.

Došla do ložnice, ulehla na postel a vzápětí usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 1. října 2012 v 17:49 | Reagovat

Páni!!! Musíš dál.. potřebuju vědět, jak dopadne to rande! :-D

2 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 1. října 2012 v 18:41 | Reagovat

další prosím,proč mám pocit,že ten kluk jí zabil tátu? :-D Nebo v tom aspoň spolupracoval:D?

3 ariven ariven | Web | 1. října 2012 v 20:41 | Reagovat

Tož tohle vypadá sakra hodně zajímavě... Jen mám dojem, že ten kluk nebude úplně normální kluk... :-D  :-D

4 Aravis Aravis | Web | 2. října 2012 v 15:03 | Reagovat

[3]: Musím souhlasit :D Ten kluk určitě nebude normální... O_O :D

5 Chaky Chaky | Web | 2. října 2012 v 15:43 | Reagovat

Wow, úžasný! Nemůžu se dočkat další kapitoly :) Pěkní kluci vždycky mívají něco nepěkného za lubem, to už je systém, ale co, třeba mě překvapíš. Rychle další kapitolku! :)

6 lilliinka lilliinka | Web | 10. října 2012 v 11:19 | Reagovat

Tak jo jsem zvědavá. Zajímá mě moc pointa. A taky jsem zjistila, že si s prologu nepamatuju prakticky nic, protože bych si snad pamatovala, že někdo umřel

7 Amanda Amanda | Web | 28. října 2012 v 13:15 | Reagovat

Líbí se mi, když se hádá se svým vnitřím já. Jen tak dál. :D

8 Kessi Kessi | Web | 29. srpna 2013 v 16:47 | Reagovat

Hezká kapitola. Sice divný že se hned usmívala atd.. po té co jí zemřel otec ale tak může mít takovou povahu. :) Pěkný.

9 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 28. října 2013 v 19:51 | Reagovat

To se dalo čekat... :D Já makám na další ať se dozvím co budou dělat v tý kavárně (kromě pití kávy) :D :-D
Moc se mi to líbí ;)

10 Yaraki Yaraki | Web | 27. prosince 2014 v 14:15 | Reagovat

vypadá to vážně zajímavě, hned jdu číst dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!