Setkání po létech - kapitola devatenáctá

9. září 2012 v 18:47 | Kate |  Setkání po létech
Téměř po týdnu tu pro vás mám novou kapitolu. Tak si ji užijte!
Kate




"Co to tu zase voní, Beth?"

Elizabeth se potutelně usmála. "Že by snídaně?" odpověděla a pobídla Clare ke stolu.

Potom přinesla talíř plný míchaných vajíček se slaninou a do sklenic nalila mléko. Vzala si svou porci a sedla si naproti Clare.

Jedly mlčky. Jen se navzájem nenápadně pozorovaly. Dlouhé ticho nakonec přerušila Beth.

"Přijde dneska Paul?"

"Ani nevím. Ale myslím, že ne," dodala Clare. Popravdě, byla si tím jistá.

Zrovna, když dojedla, někdo zazvonil. Byl to Paul.

"Ahoj. Já si jdu jenom pro auto," řekl s úsměvem.

"A-ano, jistě. Tady jsou klíče," podala mu je z háčku na zdi a nespustila z něj přitom oči. Byla poněkud zaskočená a taky jí na něm připadalo něco divného.

Vzal si od ní klíče, poděkoval a až příliš rychle se otočil a vykročil k autu.

V tu chvíli se Clare vzpamatovala a zavolala na něj: "Ty ani nepůjdeš dál?"

Prudce se zastavil, neslyšně zasténal a pomaličku se otočil.

"Ne, dneska nemůžu, promiň. A navíc, bude jenom dobře, když si užijete den pouze spolu," odpověděl výmluvně a zase se otočil o odchodu.

Ale to už k němu Clare vyrazila a zastavila ho.

"Co se děje?" zeptala se.

"Nic," odpověděl jednoduše.

"Kam jedeš? Paule, nelži mi! Já to poznám, takže co?"

"Já ti to nemůžu říct!"

"A proč ne?"

"Prostě nemůžu, táta mi to zakázal!" ohradil se, ale to byla velká chyba.

"Jo tak táta! A co ten s tím má společného?" zeptala se. Už ji to začínalo štvát.

"Clare!" zasténal, "Prosím, pochop, že ti to nemůžu říct! Hned by si chtěla jet taky a pak bys nemohla dodržet svůj slib!" snažil se ji přemluvit.

"Jo tak můj slib! Víš co? Jeď si, kam chceš! Třeba nakonec světa, ale sem už se nevracej!" zaječela Clare, vešla do domu a zabouchla za sebou dveře. Už nemohla vidět, jak Paul se svěšenou hlavou nasedl do auta a pomalu odjel. Mrzelo ho to.

Clare se sesunula podél dveří, až dosedla na zem. Nedokázala v sobě udržet slzy. Ani si nevšimla, že k ní došla Beth.

Ta sestru objala a začala ji utěšovat.


***


"To už je tolik?" zděsila se Clare a poslala Beth se obléct. Sama to šla udělat taky. Bála se, že nestihnou západ Slunce, a tak docela pospíchala.


"Kam tak letíš?" zeptala se Beth, když Clare téměř utíkala uličkami.

"Promiň," zpomalila trochu, "ale máme málo času, za chvíli už bude Slunce zapadat!"

"Ale vždyť už tam skoro jsme!"

"Aha, já jsem nějak nevnímala cestu."

"Zase přemýšlíš o té hádce, že?"

"No, ano," přiznala Clare - i když nemusela - a zula si boty. Nechala si nohy omývat mořem a zahleděla se na právě zapadající Slunce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 9. září 2012 v 19:24 | Reagovat

jako vždy krásné... ale té hádky je mi líto... :-|  ;-)  :-D

2 ariven ariven | Web | 9. září 2012 v 20:10 | Reagovat

Pěkná kapitola. Doufám, že se ti dva zas usmíří...

3 Chaky Chaky | E-mail | Web | 11. září 2012 v 14:30 | Reagovat

Nádherná kapitola :-) Ale musí se zase usmířit, tohle není dobrý :( Snad se to co nejdřív urovná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!