Tajemné kouty lesa - Prohlídka

2. srpna 2012 v 10:10 | Kate |  Jednorázovky
Je to takový krátký příběh na téma Jednorázová fantasy povídka odehrávající se v našem světě. Je to psané do soutěže na blogu Ariven. Nebyla jsem s ní moc spokojená a ani se meumístila, ale stejně ji sem dávám.
Kate



Tajemné kouty lesa - Prohlídka

Bylo krásné letní odpoledne. Naše parta se vypravila lesa. Jako obvykle jsme měli veselou náladu a těšili se na sbírání hub.
Vesele jsme si povídali a najednou se ocitli hluboko v lese. Rostlo tam plno hub, ale to nám v tu chvíli bylo jedno. Před námi se na pasece objevila snad všechna lesní zvířata, která známe a dokonce i ta, která neznáme.
Užasle šeptáme: "Jé." Zpozorovaly nás, ale zůstaly klidně stát. Mysleli jsme si, že jsme na nějakém kouzelném místě, a podle toho, co se stalo potom, jsme se docela trefili.
Najednou mě upoutal jakýsi otvor ve skále, jež je téměř zakrytý křovím. Když se Adéla rozhlédla, zjistila, že se všichni dívají tím samým směrem. "Co to asi je?" ptá se Aneta. "Nevím," odpovídáme všichni sborově. Za normálních okolností by následoval výbuch smíchu, ale tentokrát ne. 'Že by to bylo tím prostředím?' pomyslela si Pavlína - vůdkyně party.
Náhle se zvířata začnou pohybovat a tvořit uličku spojující naši partu a velice pochybný vchod. Po chvilce váhání se po ní vydáme.
Když jsme odhrnuli pomyslné dveře, nespatřili jsme nic jiného, než tmu. Zklamaně se odvracíme, když v vtom Klára - nejmladší člen naší party - vykřikne: "Podívejte, tamhle je světlo!" A opravdu, směrem, kterým ukazuje se mihotá malé světýlko. Patrik tam zaběhne a objeví pět pochodní. Zavolá na nás a jdeme cestou, kterou nám ukazuje malá veverka.
na konci jeskynního průchodu spatříme krásný les. Všichni ztuhneme úžasem a překvapením nejen nad kouzlem a krásou tohohle docela jiného lesa, ale i nad zjištěním, že zdejší 'obyvatelé' umějí mluvit.
Když jsme se konečně probrali z onoho omámení, zvířátka nám vysvětlila, že jsme v Kouzelném lese a zavedla nás za královnou. Ta nás mile přivítala a pravila: "Mnoho lidí se sem nedostane, vlastně skoro nikdo." A proto jsme si toho vážili ještě více.
Vládkyně zvířátka požádala, aby nás provedla. Ta s nadšením souhlasila a pobídla nás k prohlídce.
V lese bylo plno studánek, řek i říček, potoků, jezer a rybníků, a dokonce i pár vodopádů. Nacházely se tam také bohaté lesní porosty se spoustou lián, na kterých se mohli pohoupat a samozřejmě nepostradatelné lesní plody.
Bylo tam krásně. Pod nohama jsme neměli suché listí jako obvykle v tuto roční dobu, ale samý měkoučký a barevný mech. Tady bylo pořád jako v létě. Celý les byl stále plný barev a vůně. Na konec naší prohlídky jsme se dozvěděli, že tady žijí všechny druhy lesních zvířátek, i ty dávno zapomenuté, nebo vyhynulé.
Po návratu zpátky do zámku, byl již čas vrátit se domů. Královna nás ještě poprosila, aby jsme nevyzradili Tajemství lesní zvěře a chtěla, abychom se za nimi ještě někdy přišli podívat.
Moc se nám nechtělo, ale museli jsme odejít. A tak, s přáním brzkého shledání jsme se s Kouzelným lesem rozloučili.
Když jsme vycházeli z jeskyně, zvířátka tam již nebyla, ale i tak to byl krásný zážitek.
Slíbili jsme si, že se tam co nejdříve zase podíváme, a když jsme zalehli do postýlek, zdály se nám krásné a sladké sny.

Diplom je pouze za čast, ale je nádherný. Děkuju Ariven.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!