Setkání po létech - kapitola šestnáctá

25. srpna 2012 v 15:26 | Kate |  Setkání po létech
Tak jo, doufám, že jsem teď někde na pláži a nečekám na letadlo. Ne, určitě jsem na pláži. A vám tu teď přidávám další kapitolu.
Kate




"Ale Clare, nic sem nenos," napomínal ji John.

"Musíme to přece oslavit, ne?" řekla se smíchem.

"Slavit můžeme, až ji odsoudí."

"Tohle jí nemůže projít, my vám pomůžeme, jakkoliv," řekla a stiskla Elizabethinu ruku. Ta se usmála, potěšena, že Clare mluví za ně obě.

Najednou Paul vyhledal Bethin pohled, a mlčky jí naznačil, jestli si může sednout vedle Clare.

Beth neměla námitek a tak se beze slova zvedla a vyměnili si s Paulem místa. Clare to překvapeně sledovala.

Když Paul usedl, tak se ho šeptem zeptala: "Jsi dnes nějaký zamlklý, stalo se něco?"

"Ne, pouze přemýšlím." Pak se jeho oči najednou rozzářily. "Mohu?" zeptal se a pohnul rukou směrem nahoru.

"Nejste náhodou moc drzý, pane?" zeptala se a legrace jí z očí přímo čišela. Byl to pokus o rozveselení, a asi se jí to povedlo, protože pouze s úsměvem zavrtěl hlavou a objal ji jednou rukou kolem ramen. Jediný, kdo si toho všiml, byla Elizabeth, která je nenápadně pozorovala.


Jak se tak hovor rozvíjel, čas ubíhal rychleji a najednou bylo slyšet kostel odbývat sedmou hodinu.

"Asi bych už měl jít. Odvezeš mě, synu?" zeptal se John, ale když viděl Paulův znechucený pohled, tak dodal: "Pak se můžeš vrátit."

"Tak dobře. Za chvíli jsem zpátky."

"Já taky půjdu," zvedl se Jack a Beth je šla vyprovodit.


Clare se dívala na místo, kde jí Paulova záda zmizela z dohledu a na mysli jí vytanula jedna vzpomínka.


"Jdeme na trh, půjdeš s námi?" zeptala se jí matka.

"Ano!" souhlasila až příliš rychle. Ani se nemusela rozmýšlet. Představa, že možná zase uvidí Paula, byla dostatečným důvodem pro souhlas.

Mary se jen shovívavě usmála a poslala dceru se převléct.

Když došla dolů, rodiče už byli připravení odejít, a tak si musela pospíšit.

Po pár hodinách chození po náměstí, kde se trh konal, už byla úplně bez nálady, když tu zahlédla Paula. Zrovna byl otočený jejím směrem, ale asi ji neviděl. Vedle něho viděla muže a ženu. Asi to byli jeho rodiče - dnes už si tím byla jistá. Zrovna mu něco říkali a on se zahleděl na nejbližší cestu ven. Nacházela se za mnou. Když se zase pomaličku vracel pohledem ke stánku, tak si mě všiml, ale nehnul ani brvou.

Otočil se, vykročil za svými rodiči a jeho záda mi zmizela v davu.


Ze vzpomínání ji vyrušily dva tiché hlasy.

"Měla bys jí to říct, Beth!"

'Paul?!' nakrčila obočí Clare.

"Já se divím, že to ještě neví, a děkuji ti za to," řekla upřímně. "Ale pochop, že jí to ještě říct nechci, a ani nemůžu. Ještě není ten správný čas."

Clare ještě chvíli poslouchala, ale když se nic nedozvěděla, tak se rozhodla to utnout.

"Paule, ty už jsi zpátky?" zeptala se nevině.

"Ne, vlastně jsem ještě neodjel. Probírali jsme tu s Elizabet…"

"Jacka," dokončila Beth za něj, protože viděla, že on to nezvládne.

"Jacka?" zeptala se Clare se zvednutým obočím, když se spolu vracely zpátky do kuchyně.

"No dobře, co jsi slyšela?" zeptala se rezignovaně Beth.

"Co mi máš říct, Bethy?"

"Nezapomeneš na to? Pro jednou!" zaprosila.

"Tak dobře, ale musíš mi slíbit, že mi to řekneš, až přijde ten správný čas," řekla shovívavě.

"Slibuju! Děkuju Clare! Nikdy ti to nezapomenu!" objala svou sestru Beth, ale hned se odtáhla, nevěděla, jak bude reagovat.

"To si budu pamatovat, a ty taky. Nikdy nevíš, kdy tě budu potřebovat!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!