Setkání po létech - kapitola jedenáctá

9. srpna 2012 v 16:32 | Kate |  Setkání po létech
Konečně je tu jedenáctá kapitola! Já vím, trvalo mi to dlouho, takže nebudu zdržovat. Jako vždy si ji užijte.
Věnováno Karle de E-mentalis za krásný lay. Opět moc a moc děkuji, Karlo!
Kate




"Dobrý den, posílá nás Paul Malls. Máme vám odvézt věci," řekl jeden z chlapců, kteří vystoupili z velkého stěhovacího vozu.

"A-ano, děkuji. Tady to je," ukázala na hromadu krabic se zabalenými věcmi. Nábytek se tu rozhodla nechat.

"Kam to bude?" zeptal se jeden z nich.

Elizabeth jim nadiktovala adresu své sestry a popsala jim cestu. Poté se naposledy prošla po svém bytě, do kabelky nacpala poslední věci a čekala na odvoz.


***


"Ahoj, konečně jste tady," přivítala je s vřelým úsměvem Clare. Paula zanechala samotného v obývacím pokoji a šla Elizabeth ukázat její pokoj.

Byl hned naproti jejímu, celkem obyčejně, ale vkusně zařízený. Velké okno naproti dveřím směřovalo do silnice. Vpravo od něj byla nevysoká manželská postel, u které se z každé strany nacházel malý stolek. U jedné z bočních stěn se nacházel stolek se třemi židlemi. Všude po stěnách byly rozvěšené různé obrazy a doplňky. Uprostřed stropu se skvěl nádherně zdobený lustr a naproti postele byly dveře vedoucí do malé koupelny. Vedle stolku s židlemi pak byly dveře do šatny. Byl to nejhezčí a nejvěší z pokojů pro hosty. I Elizabeth se líbil.

Ženy položily Bethyiny zavazadla na postel a vrátily se zpět k Paulovi, který mezitím uvařil čaj.

"Tak," začala Clare. "Něco jsem ti slíbila Bethy, a já své sliby držím." Zvedla se a podala album s fotkami. Dala ho své sestře a začala vyprávět.

"Začátek příběhu si moc nepamatuji. Vím jenom, že jsme žili v malé vesničce, kde nás všichni považovali za chudou rodinu. Ovšem, jak nám řekl Jack, tak to tak dříve podle všeho nebylo. Ale to je zase jiná historie.

Za vesnicí, ve které jsme žili, byl malý ranč, kam chodil táta pracovat. Občas mě vzal sebou a jeho majitel si mě celkem oblíbil. Vždy mě nechával jezdit na jakémkoliv koni se mi zachtělo. Mamince se to moc nezamlouvalo," usmála se při té vzpomínce.

"Za jakých okolností a kdy ses narodila už jsem ti říkala. A tak budu pokračovat od doby, kdy jsem poznala Paula," usmála se na něj Clare. V jeho obličeji viděla, že ho taky zajímá její život. "Náš život byl do té doby celkem jednotvárný, pořád stejný. Když jsem se probudila, rodiče už byli v práci - táta na ranči a mamka v pekárně. Toho léta jsme jeli na dovolenou sem. Bydleli jsme v tomto domě. Jednou navečer jsem se procházela po pláži a potkala jsem ho. Docela jsme si padli do oka a začali jsme si povídat. Měli jsme společné zájmy, líbila se nám stejná muzika… Potom jsme se rozešli domů. Znali jsme pouze křestní jméno toho druhého.

Dalšího dne brzy ráno jsem se šla projít k rozkvetlé broskvoni. Tam jsme se potkali podruhé. Takhle jsme se scházeli každé ráno, za dva týdny jsme se znali tak dobře, jako bychom spolu byli celý život.

Oba jsme byli zamilovaní a chtěli jsme se vzít. Ale to nešlo, chudá holka a chlapec z bohaté rodiny. To nešlo k sobě. Paulova matka byla zásadně proti, a když si to tak probírám, tak moji rodiče z toho vlastně taky nebyli zrovna nadšení. Ale já tomu nevěnovala pozornost. Měsíc uběhl jako voda, a my jsme měli zanedlouho odjet. Nemohla jsem to Paulovi říct, prostě to nešlo, a tak jsem mu to řekla večer před odjezdem. Rozloučila jsem se s ním a odešla. Byla to pro mě velmi bolestná vzpomínka. A ještě stále je," smutně se usmála, ale pokračovala.

"Pár týdnů potom, co jsme se vrátili, nám táta oznámil, že si našel jinou práci. Přidal se ke skupince zlatokopů a vydal se do hor hledat zlato. Našel, proto jsem měla tolik peněz a mohla si dovolit koupit a opravit tento dům, ale později spadl ze skály a na místě se zabil. Máma pár měsíců po něm také zemřela. Všichni říkali, že na infarkt, ale já myslím, že z žalu."

Nejistě se podívala na Elizabeth, nevěděla jistě, co s ní ten příběh o jejích pravých rodičích udělá. Ta však bedlivě naslouchala všemu, co Clare řekla.

"Co se stalo pak? Myslím s tebou," upřesnila svou otázku.

"Já jsem pak hodně cestovala. Byla jsem snad všude. Ale potom jsem neodolala a musela jsem se vrátit sem. Tolik jsem chtěla vědět, co se stalo s Paulem, jestli tu ještě vůbec žije… Měla jsem v plánu potom zase odjet, ale nakonec jsem si to rozmyslela a koupila si dům. Jsem ráda, že jsem tu zůstala. Jinak bych tě totiž nepoznala, Elizabeth.

Tak, to je konec mého příběhu, protože to pokračování už oba znáte," usmála se na ně Clare a usrkla ze svého čaje.

"Ještě jedna věc, Clare. Někdy mě musíš vzít do tvé rodné vesnice. Chci se tam podívat!" poprosila Beth.

"Jistě, taky se tam ráda vrátím," slíbila jí sestra a znovu upila ze svého šálku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 9. srpna 2012 v 22:04 | Reagovat

Pěkná kapitola, těšim se na další. Beth je vážně fajn :-D
Tomuhle říkáš "trvalo dlouho"?! A viděla jsi datum u mé poslední přidané kapitoly??? :-D  :-D

2 Kate Kate | Web | 10. srpna 2012 v 8:57 | Reagovat

[1]: Ano, viděla. U mě to prostě trvalo dlouho. Ale myslím, že začnu přidávat po dvou dnech, protože nestíhám. :(
Jo, Beth je fajn. Mají to v rodině. :D

3 Charlesa Jane Charlesa Jane | 10. srpna 2012 v 11:59 | Reagovat

Skvělá kapitola, ostatně jako vždy :D

4 Kate Kate | Web | 10. srpna 2012 v 12:15 | Reagovat

[3]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Na všechny články se vztahují autorská práva. Kopíruj pouze s přímým odkazem na tento blog nebo vůbec!